Život se sociální fobií je život v neustálém strachu, říká studentka

Studentka Nikola Nemjóová byla už v dětství přehnaně stydlivá a měla pocit, že je neustále kritizovaná a ponižovaná. Až ve svých dvaceti letech zjistila, že její úzkosti má na svědomí sociální fobie. 

Brno - Svůj příběh otevírá jedenadvacetiletá Nikola Nemjóová vyprávěním, jak se o sociální fobii dozvěděla. „Začala jsem studovat v Brně a dělalo mi obrovské potíže do školy vůbec přijít. Měla jsem pocit, že se na mě každý dívá a myslí si o mně něco špatného. Když jsme se na přednášce měli představit, rozbušilo se mi srdce, roztřásl se mi hlas, začala jsem se hrozně červenat a chtěla jsem utéct,“ popisuje studentka své problémy.

Podobnými potížemi podle amerického výzkumu o duševním zdraví National Comorbidity Survey trpí až třináct procent populace. Sociální fobie se často začíná projevovat už v dospívání. Člověk pociťuje strach z kontaktu s ostatními, a tak se mu snaží vyhýbat. Problém mu může dělat i telefonování nebo mluvení před větší skupinou lidí.

V mnoha případech fobie lidem brání nejen v navazování vztahů, ale také ve studiu a práci. Psychiatr Ján Praško v knize Úzkostné poruchy tvrdí, že lidé trpící sociální fobií mívají nižší vzdělání, než by odpovídalo jejich inteligenci. „Fobie omezuje schopnost vzdělávat se, být úspěšným v pracovní kariéře a postihuje schopnost navázat hodnotný partnerský vztah,“ dodává psychiatr.

Nikole Nemjóové její sociální fobie ve studiu vždy bránila. Po maturitě se přihlásila na vysokou školu v Praze, ale po jednom semestru studium ukončila. „Odešla jsem, protože jsem se bála zkoušek. Jednou jsem čekala před učebnou a nedokázala jsem vejít dovnitř. Utekla jsem s pláčem na záchod,“ vzpomíná Nemjóová. Když se její problémy začaly opakovat na brněnské vysoké škole, začala pátrat po příčině.

Brzy zjistila, že má sociální fobii. „Myslím si, že slabší fobie se dá zmírnit postupným překonáváním se. Já jsem to ale nedokázala, a tak jsem začala brát antidepresiva,“ přiznává jedenadvacetiletá studentka. Podle Jána Praška se dá fobie léčit nejen antidepresivy, ale také pomocí psychoterapie, která má trvalejší účinky.

Trvalo několik týdnů, než se účinek léků dostavil. „Vrátila se mi chuť do života. Najednou jsem byla plná optimismu a chtěla jsem inspirovat ty, kteří mají stejné problémy jako já,“ říká Nemjóová. Tehdy začala pod přezdívkou Elysian natáčet videa o sociální fobii. Přiznává, že sednout si před kameru byl zvláštní pocit, nakonec ale zjistila, že svěřit se dívákům jí pomáhá.

Dnes dostává Nikola Nemjóová mnoho pozitivních komentářů a zpráv. Prostřednictvím videí už několika lidem pomohla odhalit, že trpí sociální fobií. „Vždycky jsem ráda pomáhala lidem, protože jsem věděla, jaké to je nemít radost ze života. Člověk, který si prochází těžkým obdobím, ocení jakoukoliv psychickou podporu. Pomoct si ale doopravdy může jen on sám, pokud to chce překonat,“ dodává studentka.

Dominika Sladká