Zavřete oči, třicátá léta přichází

Nevídaně pospolitá atmosféra pohltila kulturní centrum Prahy. Ondřej Havelka a jeho Melody Makers rozdováděli svůdné dámy a elegantní gentlemany na tanečním večeru ve stylu třicátých let v Lucerně.

Jen málo Pražanů nejspíš vědělo, že první dubnový sobotní večer hrozil v centru metropole výbuch. Ohrožena byla budova, jež patří k atributům stověžaté krásky. Svou kamennou tvář si neudržela důstojná dáma, nazývaná pro svou jednoduchou eleganci Lucerna.  Jako když starý lampář zapálil pouliční osvětlení, které rázem oslnilo ulici svou lichotivou září, rozpálil Ondřej Havelka útroby Lucerny tak, že se jindy usedlé dámy a pánové proswingovali teplou jarní nocí jako ještě nikdy. Právě zvýšený tep tanečníků napěchovaných ve velkém sále Lucerny na Velkém tanečním večeru Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers onen výbuch málem způsobil.

Odlesky koketních garderob noblesních, ale svěžích dam se promítaly na blyštivé pozlacené balkonky a ženské siluety obepínaly převážně dobové saténové koktejlky. Černá sametová čelenka s květinou či pírkem dokreslovala nejeden účes ala léta meziválečná. Odvážnější muži ve vestičkách a vypasovaných kalhotách dokonale dotvořili iluzi, že doba v sále se zastavila před šedesáti, sedmdesáti lety spolu s jehlou na gramofonové desce s písněmi Gershwina a Ellingtona. „One step in and one step out, one step in and go around,“ svižně slabikuje taneční povely britský černošský pár připomínající neworleanské meziválečné jazzmany. Melody Makers hrají cvičnou melodii trackin´dance, druhu swingu typického pro Harlem v třicátých letech a tanečníci na parketu se snaží ladné pohyby o něco kostrbatěji napodobovat.

Dynamická jevištní show pokračuje. Zatímco si páry v duchu odříkávají pomocnou básničku, která jim radí, kam při trackinu klást nohy, Havelka perlí a vtipnými glosami vítá profesionální tanečníky do soutěže v Lindy hopu, dalším dobovém tanci. „Účelem těchto soutěží bývá především zábava. Největší srandy se docílí tím, že před každým kolem jsou soutěžní páry náhodně promíchány. Můžete se bavit tím, jak se navzájem přizpůsobují a hledají společné kroky, jak ven z té šlamastyky,“ vysvětluje perfektně upravený Havelka v klasických kulatých kostěných brýlích. Ani on se nenechá zahanbit a po další taneční sérii se výuky ujme sám. Ukázku Balswingu provází hurónský smích. Čanky a hasitace, jež jsou součástí tance vycházejícího z pohybů severoamerických indiánů, jsou obzvláště směšné pseudosvůdné pohyby, které v provedení staršího gentlemana a mladičké pohledné krásky budí ještě více veselí.

„Babičko, prosím tě, nech ten svetr, nauč mě, jak se tančí charleston,“ notuje Havelka s doprovodem svého ansáblu jako entrée k dalšímu vstupu. Vzápětí dodává, že charleston není to, co jsme si vždycky mysleli, že je, načež začne se sličnou dívenkou předvádět základní krok oblíbeného tance.  Přešlapy začínající dopředu pravou, potom levou, dozadu levou, dopředu ...jakou? Charleston se ukazuje jako nejprotivnější tanec ze dvou důvodů. Jednak je krok proklatě těžký; navzdory dojmu, že vypadá tak snadně, je až skoro nenaučitelný. Navíc od usilovného podupávání, jehož intenzita sílí s tím, jak se snažíme, rozbolí chodidla uzavřená v kotníkových dobových botách nejednu tanečnici.

Ale i na bolavé nohy má Havelka lék. Do náhlého přítmí v sále se v záři reflektorů zjevují čtyři sněhobíle nádherné labutě s omračujícími hlasy. Půvabné Sestry Havelkovy přimějí přítomné gentlemany, aby něžně objali své chotě a nehledě na správnost kroků společně loudavě pluli sálem. „Zavřete oči, odcházím,“ šeptá novodobý Kristián partnerce, která se ladně vlní v bocích v rytmu líbezného ženského zpěvu.

Labutě tichounce odplují a perfektně synchronizovaný orchestr s  krásnými dokonale upravenými hudebníky vyzývá tanečníky, aby si znovu zkusili figury, které si doposud mohli osvojit. V sále stoupá teplota a se zvyšujícím se srdečním tepem roste zvuková frekvence. V jádru Lucerny vře energie, jako by to byl samotný střed zeměkoule. Se stoupající upoceností se rozšiřuje i úsměv a zdá se, že nohy si na charlestonový základ navykly tolik, jakoby jej tančily od malička.

Divoké kreace jednoho páru vzbudí u svých sousedů obdiv, a tak se kolem tanečníků začíná tvořit povzbuzující kruh. Po vyčerpávající show pár vymění jiní odvážlivci překypující energií a to už Havelka přestává zpívat; blíží se ke kruhu též, podupává a tleská do rytmu nyní už džemujícího big-bandu. Dramatický oblouk večera se s uspokojením uzavírá. Euforická atmosféra totiž připomíná tančírny z meziválečného období. Třicátá léta se stávají skutečností. Nastalá situace je vzácným zážitkem jak pro umělce, tak pro diváky; i po desítkách let dokáže precizní jazz a swing přivést obecenstvo ke stejně kladným emocím.   

Veronika Faltová