Zákulisí Erasmu: Jíst hůlkami mě naučí Taiwanka

Studentka Eva Kratochvílová se stará o zahraniční kolegy. Poradí jim se studijními záležitostmi a třeba se i poptá po tetovacím salónu. Aneb jak vypadá Erasmus na univerzitě v Pardubicích.

Program Erasmus je jednou z možností, jak získat příležitost ke studiu na zahraniční univerzitě. Jak ale vypadá zákulisí Erasmu a kdo se o studenty stará? Jednou ze studentek, které jim pomáhají při pobytu na Univerzitě Pardubice, je Eva Kratochvílová. „Díky této příležitosti jsem získala nezapomenutelné zážitky, poznala spoustu nových lidí, ale udělala i pár kompromisů,“ přiznává s úsměvem jednadvacetiletá studentka klinické biologie a chemie.

Na Univerzitě Pardubice funguje Buddy System, který zahraničním studentům ulehčuje pobyt. Jeho členkou jste se stala kvůli vlastnímu výjezdu za studiem? 

Od sestry jsem se o možnosti vyjet jako student do zahraničí dozvěděla už na gymnáziu. Když jsem přišla do Pardubic, nad Erasmem jsem ani neuvažovala. Ale měla jsem dobrou kamarádku, která zjistila, že na univerzitě je právě Buddy System.

Stačilo se přihlásit?

Ano, podaly jsme si přihlášku. Kamarádka se trochu styděla jít na zahajovací večer sama, proto vzala mě.

Co máte jako buddy na starost?

Buddy je v překladu kamarád, a to i vystihuje jeho hlavní podstatu. Na konci srpna mi přijde e-mail se základními informacemi o mých přidělených studentech. Většinou to není jen jeden. Mým úkolem je každého studenta zkontaktovat a v první řadě mu pomoci dostat se na univerzitu. Třeba ho vyzvednout na letišti nebo mu popsat, jak se z letiště dostane do Pardubic a vyzvednout ho u vlaku. Pak mu pomáhám se zabydlením a řeším všechny organizační studijní záležitosti. Se všemi problémy by se měl student obracet na svého buddyho.

Vážně?

(Směje se) Na Facebooku se mi najednou rozbliká pět okýnek a začíná to mile: „Ahoj Evo, jak se máš?“ Člověk odpoví a dostane reakci: „Potřebuji tvoji pomoc.“ Pak se řeší problémy například s počítačem. „Rozbil se mi počítač, nechtěně jsem na něj vylila polévku. Co mám dělat?“ napsala mi jedna Portugalka.  To je poslední problém, kterým se teď zabývám.

Už se vám stalo, že jste neuměla poradit?

Třeba teď se na mě obrátila jedna Řekyně. Chtěla by se nechat tetovat. Zjišťuju od svých pardubických kamarádů, jestli je tam vůbec dobré tetovací studio. Možná ji budu muset poslat do Prahy nebo do Brna.

Staráte se i o přípravu národních večerů a kulturní program celkově. Co všechno to obnáší?

Připravuji týdenní program. Informuji všechny, kam mohou zajít. Teď byl v Pardubicích třeba hokej. Jinak je zvu na divadelní představení, do kina, na mezinárodní den, na akce mongolské menšiny a podobně. Také organizuji národní večery. Studenti, většinou dvou kultur, nám ob týden představují svoji kuchyni a zvyky, připravují prezentaci, vaří a starají se o zábavu.

Vystoupení které kultury vás nejvíce zaujalo?

Líbil se mi například večer Turecka. Turci jsou velice vlastenečtí. Milují svůj národ a rádi ho ukazují. Mají vždy všechno perfektně připravené, ať už je to jídlo nebo prezentace. Velmi se snaží, aby se jim to opravdu povedlo. Holky tancují turecké tance, začnou s šátky a vtáhnou vás do toho. Když si nedáte pozor, už jste v Turecku a možná přemýšlíte o Erasmu právě tam.

Turecko vás láká jako země, kam vycestovat studijně?

Ne. Chtěla bych asi do Holandska, ale je to dáno tím, že studuji obor Klinická biologie a chemie a moje univerzita tam má speciální smlouvu. Všichni, kdo tam vyjeli, byli velice spokojení.

Na národních večerech jste ochutnala i jídla připravená zahraničními spolužáky. Co vám nejvíce zachutnalo?

Nemůžu přesně říct, která kuchyně mi nejvíce chutnala. Rozhodně si ale dám příště pozor na kuchyni Jihoafrické republiky. Ale k mým favoritům patří jídlo z Řecka, Turecka, Španělska a Taiwanu. Poláci zase umí péct výborné koláče. A nedávno jsem dostala k narozeninám hůlky, už se těším, až mě s nimi Taiwanka naučí jíst.

O studenty kterých národností jste se už starala?

Měla jsem na starost Poláka a Polku, Slovince, Portugalce, teď mám dvě Portugalky, Řekyni a Bulharku. Měla jsem nejradši Polku, možná proto, že byla moje vůbec první přidělená studentka a někdy jsem mohla přeskočit do češtiny, když jsem nevěděla slovíčko. Východní státy jsou mnohem vděčnější, neberou všechno jako samozřejmost.

Eva Křivánková

Poslechněte si část vyprávění studentky Evy Kratochvílové o národních večerech: