Zachránili jsme novou planetu - cesta do neznáma a zpět s Hvězdnou lodí

Zachránit čtyři vědce, objevit novou planetu, přinést mír mezi dva znepřátelené národy a i mnohem více dokázaly stihnout děti během zážitkové akce Hvězdná loď. Tu pořádal poslední listopadový víkend Dům dětí a mládeže v Třebíči.

Před pár hodinami v Třebíči stál Dům dětí a mládeže, nyní se již procházím chodbami startrekovské hvězdné lodi USS Strážce. Začal každoroční tří denní herní maraton, kdy každý účastník je hrdým členem hvězdné flotily Federace a je připraven objevovat nové výzvy, před kterými lidstvo nikdy nestálo. Právě jsem se jako civilní dozorce nalodil a hned mě vítá kapitán lodi, jeden ze starších členů Domu dětí a mládeže. Provází mě po své lodi, míjíme ostatní děti, kteří zběžně zasalutují a běží dál, aby opravily některou z technických potížích na lodi. Všude jsou rozmístěné počítače, kabely a jiné součástky, které vyžadují neustálou pozornost lodních techniků. Velitelský můstek představuje naprostý vrchol v propojení techniky. Dvojice důstojníků komunikuje s vlastní posádkou nebo velvyslanci jiných planet a lodí. Střelecký důstojník sleduje na zdi promítaný obraz mapy okolí lodi a je připraven kdykoli začít bránit svou loď před nepřátelským útokem. Většinu programů a hardwarových technologií si organizátoři vytvořili sami. Vše v reálném času komunikuje s některým se serverů či organizátorů, od kterých neustále dostávají nové a nové informace o herní situaci.

Loď je právě v polovině probíhající rekonstrukce, když přichází nouzové volání z neznámé vesmírné stanice. Záchrana lidských životů je důležitější, než plně funkční zbraňové systémy a všechny děti se připravují na odlet. Už během letu vypadávají některé důležité systémy. "Vnější štíty nefungují! Vypadla nám komunikace, běžte to hned opravit, než se stane neštěstí!", slyším jak hlavní technik křičí na své pracovníky ale technici si se všemi problémy hravě poradí. Během krátké chvíle přesměrovávají energii z jednoho systému do druhého, pomocí správného zapojení kabelů do obvodů. Už nyní, tak jako mnohokrát za celou akci, si říkám, že jsem kdysi na škole při fyzice měl dávat pozor. Třináctileté, ale i mladší děti si hravě poradí s přepojením obvodů, které mi připadají jako pouhá změť kabelů. Ještě, že jsem jen civilní dozor, jinak by cesta vesmírem byla velice krátká.

Z poškozené stanice zachraňují vědce, které ihned přesouvají na ošetřovnu. Operační sál, diagnostický počítač, ale i falešná krev děti pobízí k rychlejším akcím. V rámci hry si opět počínají jako profesionálové. Hlídají si, aby vše bylo sterilní, zajišťují základní životní funkce zraněných, přicházejí s prvotními diagnózami. Vědci jsou zachráněni. Dostáváme se k neznámé planetě vědců, která trpí válkou už několik století. Zde nastupují další organizátoři, jakožto velvyslanci obou znepřátelených stran, kteří se snaží získat USS Strážce na svou stranu. Řeší se tu vysoká politika i dalekosáhlé následky. Posádka se musí řídit zákony Federace, ale zároveň musí čelit tomu, že každý den umírají desítky lidí na planetě. Rozhodování není lehké, zvlášť když se jedná o etickou stránku poskytnutí nových technologií. Mohou zlepšit jejich život a přivést mír na planetu, ale také mohou některé ze stran dát technologii k výrobě ničivých zbraní. Volba, kterou bych učinil, by nejspíš vedla ke genocidě, ale děti si opět počínají rozumně a opatrně. Není to první ročník této akce, jsou na těžká rozhodnutí zvyklé. Během víkendu několikrát měním role postav a dostávám se i na takzvané výsadky, kdy týmy dětí musí venku řešit další příběhové linky. Jednou se musí dostat na tajnou vojenskou poradu, podruhé zase hledat a ničit zbraně, které jedna ze stran chce použít. Venku je zima, ale nikdo kromě organizátorů si na ni nestěžuje.

V sobotu večer celá zážitková hra končí. Dětem se podařilo zachránit další planetu, odrazit útok otrokářů a zachránit si vlastní životy. V neděli se už jen vše uklidí a všichni spokojeně vyrazí domů. Děti vypadají spokojeně a plné sil, že by dokázali hrát ještě několik dalších dní. Já ani ostatní organizátoři jejich energii nemáme. Ti šťastnější z nás mohli spát čtyři hodiny, ostatní ani to ne. Je náročné dopřát dětem unikátní zábavu, ale stojí to za to. Jen ty technické znalosti bych si měl oprášit, abych se ve všem příště více vyznal.

Více zde.