Nabídka brigád v mnohých oblastech Česka není moc lákavá, někde je i prakticky nedostupná. Stále více a více studentů se tak poohlíží po příležitosti přivýdělku a nabytí nových zkušeností v zahraničí. Takové rozhodnutí není jednoduché a odcestovat na pár měsíců do cizí země chce i notnou dávku odvahy. Jaké možnosti mají čeští studenti v Británii?
Sběračem jahod ve Skotsku
Petr Krejčí, student VŠE, producent kampaně Kolej roku 2014
Jak jste se k brigádě dostal?
Hledal jsem na internetu různé varianty a možnosti práce ve Velké Británii. Zkusil jsem napsat e-mail několika zaměstnavatelům a čekal, kdo mi odpoví.
Co potřebuje člověk umět právě pro tento typ brigády?
Umět ve smyslu znalostí a dovedností asi nic. Angličtina rozhodně překážka není, i když je znalost špatná. Britové obecně mají trpělivost. Pokud se snažíš nějak reagovat na to, co říkají, tak je to v pohodě.
Co práce obnáší?
Konkrétně práce na farmě je dost fyzicky náročná. Po několika týdnech i psychicky, protože začíná být dost jednotvárná. Pro mě bylo asi nejtěžší hodně brzké vstávání a v teplých dnech nesnesitelné horko ve sklenících.
Jak je to s finanční odměnou?
Finanční odměna je lepší, než na jakékoli brigádě v ČR. To je snad jasné. Sběr ovoce je zpravidla placený podle toho, kolik sklidíte. Pokud byste dělal jinou práci, která by byla placena od hodiny, máte jistotu minimální mzdy, která byla loni 6,22 liber. Pokud vím, tak se od letošního roku opět zvedla.
Na co by si případní zájemci měli dát pozor?
Na podvodníky. Ne vždy jde v životě všechno hladce a často se stane, že narazíte na člověka, který nebude jednat férově. V Česku je tato obava více na místě než ve Velké Británii, ale i přesto se tam najdou lidé, se kterými je lepší se nepotkat. Určitě je proto dobré mít plán B, abyste se nemuseli hned vracet zpět domů, když něco nevyjde. Já jsem ho neměl, ale naštěstí nebyl ani třeba.
V čem spatřujete klady a v čem naopak zápory letní práce v zahraničí?
Kladů má práce v zahraničí spoustu. Od lepšího finančního ohodnocení, přes lepší přístup (konkrétně Britů) k lidem i práci, až po zlepšení znalostí jazyka. Nicméně tím největším kladem je určitě jedinečná možnost strávit pár měsíců v jiné kultuře, s jinými lidmi. Díky tomu totiž člověk poznává hlavně sám sebe. Hodně věcí potom vidí trochu globálněji. Největší problém českého národa je podle mě v tom, že je svým myšlením uzavřený v krabici. Pokud jsi nějaký čas (a nemyslím tím týden v Chorvatsku) v zahraničí, začneš myslet „out of the box“. V hodně chvílích to shledávám jako nejlepší zkušenost v životě. Pokud jde o zápory, tak někomu může vadit, že není s rodinou a přáteli poměrně dlouhý čas, ale to jako problém nevidím. Jsou to měsíce, ne roky.
Doporučil byste ji ostatním?
Z předchozí odpovědi zřejmě již vyplynulo, že doporučil. Je to skvělá zkušenost, kterou je neuvěřitelně jednoduché získat a která člověka posune strašně moc dopředu. Nedokážu si představit trávit léto doma, když můžu zažít super léto téměř kdekoli na světě.
Co nějaká veselá historka z pobytu?
Je jich hodně. Ale moje nejoblíbenější je asi historka z jednoho srpnového rána. Úvodem musím zmínit, že jsme bydleli v karavanu. Probudil jsem se asi ve čytři a chystal se do práce. Najednou jeden spolubydlící přišel za námi. Se zděšením v očích nám u snídaně oznámil, že voda v záchodě stoupá a nezastavuje se to. Pochopitelně jsme se rychle šli podívat. Začínalo to být děsivé, tak jsme přemýšleli, co dělat. Voda byla asi pět centimetrů od hrany mísy. Rozhrnuli jsme závěsy a viděli, jak sousedům, kteří měli karavan o 10 centimetrů níž, tekl obsah mísy ze dveří ven. Naštěstí byl majitel vedlejšího karavanu duchapřítomný a přerušil odpadní trubku. Voda klesla. Zápach u sousedů však zůstal několik dní.
Au Pair v Anglii
Marie Fuksová, studentka Mendelovy univerzity
Jak jste se k brigádě dostala?
Po ukončení střední školy, jsem se nedostala do Prahy, a i když jsem se dostala do Brna, moc se mi tam nechtělo. Rozhodla jsem se proto, že pojedu do ciziny jako au-pair. Podala jsem si žádost do Student agency, ale když se mi po dvou měsících neozvali, našla jsem jednu internetovou stránku a zaregistrovala se na ní. Asi do týdne se mi ozvala jedna rodina, chvíli jsme si psali a já se rozhodla, že pojedu právě k nim do Birminghamu. Dostala jsem na starosti dvě děti, osmiletého Leona a tříletou Aimee.
Co je potřeba umět pro práci s dětmi v cizině?
Myslím, že k tomuto typu brigády musí mít člověk trošku cit k dětem, umět si hrát, hlavní je asi trpělivost. Neříkám, že právě tyto vlastnosti mám, ale rozhodně jsem se spoustu věcí naučila. Celkově mi děti v Anglii připadají rozmazlenější než u nás. Děti jsou v Anglii chráněny tamními zákony. Stačí jedna facka a rodiče mají velké problémy.
Jaká byla vaše pracovní náplň?
Práce obnášela každodenní zodpovědnost za děti. Nemůžete prostě zůstat ráno v posteli, když se vám nechce vstávat. Musíte jim vařit, uklízet, žehlit, doprovodit je a vyzvednout ze školy, hrát si s nimi, něčemu novému je přiučit, ale také je trošku vychovat, protože s nimi trávíte více času než rodiče. Je to smutné, když vám tříleté dítě, které hlídáte, začne říkat mami.
Jak je to s finanční odměnou?
Záleží na rodině, do jaké se dostanete. Moje finanční odměna nebyla nízká, pokryje to náklady za cestu, pojištění, při troše snahy vám dokonce i něco zbyde.
Na co by si zájemci měli dát pozor?
Já jsem byla se vším spokojená, ale rozhodně je potřeba dát si pozor na výběr rodiny.
V čem spatřujete klady a v čem naopak zápory letní práce v zahraničí?
Rozhodně je to zkušenost, která mi obohatila život. Člověk se něčemu novému přiučí. Pomohlo mi to i s angličtinou, sice ne v gramatice, ale spíš jsem se rozmluvila. Taky už vím, jak bych chtěla jednou vychovávat svoje děti, protože výchova v Anglii je hodně špatná. A jak říkali naši rodiče, škoda každé rány, která padne vedle. Mezi hlavní zápory bych uvedla to, že jsem byla celých 20 let doma, najednou jsem na půl roku vyrazila do neznáma, kde jsem nikoho neznala. Docela se mi stýskalo. Další nevýhodou je i rozdílná kultura, máme jiné zvyky, které se občas nedají sloučit s těmi Anglickými. Rozhodně bych ale tuto brigádu doporučila, je to zkušenost k nezaplacení.
A co nějaká veselá historka z pobytu?
Jednou se mi stalo, že jsem usnula při cestě autobusem, a zastavila v konečné stanici. Nebyl to příjemný pocit, že sem se ztratila v druhém největším městě v Anglii, nakonec mi řidič pomohl a já se v pořádku dostala domů.
Ondřej Kašpárek
