Z Číny jsem si přivezla kuráž, akné a ekzém

V Číně může turista obdivovat spoustu věcí. Historii, výškové budovy, kulturu. Čína má ale i jinou tvář, kterou poznáte, když se zapojíte do každodenního života. Stejně jako jedna ze studentek.

Iveta Kmecová, studentka pátého ročníku Mezinárodních vztahů a Evropských studií  na Metropolitní univerzitě v Praze, strávila poslední čtyři měsíce loňského roku ve městě Chengdu v provincii Sichuan na studijním pobytu. O místním životě teď ví víc než jen obyčejný turista.

Jak tě vůbec napadlo, že se vydáš do Číny?

Byl to mámin nápad. Procházeli jsme země, kam bych mohla jet na Erasmus a ona navrhla, jestli nechci jet mimo Evropskou unii. Měla jsem dvě možnosti – Japonsko a Čínu. V Japonsku bych si musela všechno platit sama a do Číny jsem dostala grant. Navíc je tam celkově všechno levnější.

Co jsi musela udělat pro to, aby vybrali zrovna tebe?

Musela jsem jít na pohovor a udělat test. Všechno v angličtině. Řekla bych ale, že to bylo zbytečné. V Číně nikdo pořádně anglicky neumí, ani profesor. Když si myslíte, že neumíte anglicky, běžte do Číny. Zjistíte, že anglicky umíte dobře. Číňané mají angličtinu typu – já jíst dnes, já učit zítra. A o výslovnosti ani nemluvím.

Anglicky se tam ale domluvit dalo, ne?

To si tady každý myslí, ale jejich angličtina je vážně špatná. Možná i proto, že čínština je velmi odlišná. Rozhodně si nepředstavujte, že nastoupíte do taxíku, nebo přijdete do obchodu a domluvíte se. Na to jsem tam měla ruce a nohy. Všude byly čínské znaky, nic jiného. U nás máte i na šampónu návod v několika jazycích. V Číně jsou jen ty znaky, všude, i na láhvi od koly.

Měli jste někoho, kdo se o vás po dobu pobytu staral?

Samozřejmě, že ano. Ale člověk ho nemůže obtežovat několkrát denně.

Byla jsi jediná studentka z Evropy?

Byla tam se mnou ještě Slovenka a Němka. Chodily jsme do běžné čínské školy. Ve městě Chengdu jsme byli první evropští studenti. A musím říct, že se tam o nás hezky starali. Když jsem napsala profesorovi, že nemůžu přijít kvůli tomu, že mi je špatně, přišel k nám na pokoj do deseti minut a jeho manželka mi dokonce přinesla něco k jídlu.

Profesorova manželka ti přinesla jídlo?

Také jsem se divila. Lidé v Číně jsou ochotnější. Překvapilo mě dost i to, že když studentka přišla za učitelem a řekla, že se nestíhá naučit na další hodinu, on jí odpověděl, že příští hodinu ruší, aby se to všichni stihli naučit. Představte si to tady – učitel by si myslel, že si děláte srandu.

Co tě nejvíc překvapilo, když jsi přijela?

Všechno je úplně jiné, než na co jsme v Česku zvyklí. První, co mě spíše vyděsilo, než překvapilo, byla doprava. Silnice má tři pruhy a naráz jich je šest. Jeden přes druhého troubí, lidé vezou na kole třeba dvacet krabic najednou a kličkují mezi auty. Dopravní značky v Číně sice jsou, ale na co, to vážně nevím. Ať je na semaforu červená nebo ne - jedeme. Několikrát jsem se viděla v autě mrtvá. Ale nejvíce mě překvapila špína a zápach. V místě, kde jsem studovala, bylo strašně vlhko. Plíseň byla i na nových budovách. Sice se je snaží udržovat, ale na mě tu působily všechny budovy jako staré.

A ten zápach?

Představte si, že jste na čínské tržnici, třeba v Brně. Koupíte si boty nebo ručník a všechno je cítit takovým typickým zápachem. Takhle mi voněla celá Čína, obchody, povlečení na prádlo, všechno. To je vůně Číny. Ale na jejich obranu musím říct, že my zase smrdíme jim.

Tvoje ubytování bylo taky s plísní a zápachem?

Kdyby jen to. První dva týdny jsme neměli ani sprchu, takže jsem se chodila mýt asi půl kilometru do jiné budovy. Navíc  tam z kohoutku neteče teplá voda. Vlastně je tam jen jeden kohoutek, na studenou vodu. Taky mi byla strašná zima. Venku bylo deset stupňů, ale na ubytovně nebylo žádné topení. My, jako zahraniční studenti, jsme měli na pokoji luxus - radiátor. Nastavili jsme si ho na třicet stupňů, ale v pokoji jsme stejně neměli více než patnáct. Ještě větší zima byla na přednáškách, vycházel nám z pusy obláček páry.

V Číně to tedy nebyl žádný luxus.

O luxusu se nedá mluvit. Nevím jak to bylo jinde, ale na naší ubytovně jsme měli jako studenti z Erasmu další obrovskou  výhodu. Pračku. Ostatní si prali na pokoji v lavoru. Měli jsme i vlastní sprchu. Ostatní chodili do jedné společné. Byly jsme se tam s kamarádkou jednou podívat a připomínalo to spíše tělocvičnu než sprchy.

Čína tady platí za zdravé jídlo, kde je hodně zeleniny. Jak chutnalo tobě?

Já jsem měla v Číně vždycky spíš litry oleje než hodně zeleniny. Všechno je hodně mastné a navíc ostré. Všude  se dává koření a papričky. Hlavně v provincii Sichuan, kde jsme bydleli. Jediné, co mi tam chutnalo, bylo kung pao.

V Česku jsou přece recepty na čínu, kde je málo libového masa a spousta zeleniny.

To je pravda. Ale to je spíš taková čína pro Evropany. Pravá čínská čína je úplně jiná.

Neměla jsi problémy se zažíváním, když si musela jíst zcela jiné jídlo, než na které jsi zvyklá?

Měla, a nejen se zažíváním. Kvůli čínskému jídlu jsem si domů přivezla akné, jaké jsem neměla ani v pubertě. A z plesnivých zdí se mi udělala vyrážka na rukou.

Neumím si představit, že bych byla tak dlouho v zemi, která má úplně jinou kulturu a řeč. Nebylo ti tam někdy smutno?

Bylo, a jak! První týden jsem probrečela. Mrzelo mě, že v Číne nebylo nic, co bych znala. Navíc se vás každý snaží v obchodech okrást. Obchodníci si myslí, že Evropané mají peníze a že ani neucítí, když budou mít o pár juanů lehčí kapsu. Člověk tam musí o všechno smlouvat. Místní studenti neumí moc dobře anglicky a když si s vámi chtějí povídat, není to proto, že se chtějí kamarádit, jen si na vás chtějí zlepšit angličtinu. V Číně je totiž anglických lektorů opravdu málo.

Divím se, že jsi tam vydržela čtyři měsíce.

Chtěla jsem odjet hned po prvním týdnu, ale pak přijela dívka ze Slovenska, se kterou jsem se skamarádila. Potom jsme všechno dělaly spolu – chodily do školy a na výlety, což už bylo lepší.

Co jsi získala pobytem v Číně?

Přivezla jsem si akné a ekzém.  A v angličtině jsem se rozhodně nezlepšila. Teď vážně, dalo mi to hodně. Naučilo mě to větší samostatnosti, ráznosti a kuráži. Bez toho by to v Číně totiž nešlo.

Autorka: Martina Tomková

Fotogalerii z Číny a více článků najdete na webu www.munimedia.cz/kurz/stisk.