Vzdělání dětí i přání rodičů je nepodstatné

Nedostatek míst v mateřských školách je pro rodiče v tuzemsku dlouhodobým problémem. Různé neziskové organizace i rodiče samotní situaci řeší cestou svépomoci. Zákon o dětských skupinách ale všechno mění. 

Poslanecká sněmovna pod záštitou ulehčení a zkvalitnění řádné a bezpečné výchovné péče pro děti předškolního věku a snadný návrat rodičů do práce nedávno schválila návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Podle zastánců tohoto zákona jde hlavně o to, aby měli rodiče záruku kvalitní péče pro své děti, úřady, radnice a především firmy potom mohly touto cestou výrazně ulehčit svým zaměstnancům, a celkově aby se v tuzemsku zvýšila kvalita péče o děti tak, jako tomu je v jiných zemích Evropské unie. Zřízení dětské skupiny prý nebude náročné. Na bezproblémové fungování v zahraničí se ostatně odvolávají poslanci v čele s Michaelou Marksovou-Tominovou, kteří se o schválení zákona zasazovali. Co však toto „ulehčení“ v praxi lidem opravdu přinese?

Právní norma ukládá všem dětským skupinám jasně definované podmínky provozu. To znamená, že každé zařízení, které pravidelně pečuje o dvanáct až čtyřiadvacet dětí ve věku od půl roku do sedmi let, musí například zajišťovat prostor alespoň čtyř metrů čtverečních pro jedno dítě a mít jedno sociální zařízení na dětí pět. Dále je potom nutné dodržet přesné výškové umístění umyvadel, háčků na ručníky i klik na oknech,  zřídit speciální místnost pro uložení oděvů nebo zajistit kuchyň, ve které bude možné pro děti vařit. Kromě toho bude smaozřejmě nutné splnit řadu dalších přísných hygienických a technických norem.

Asi málokomu se vyhlídka takto přísných a nákladných podmínek provozu zamlouvá a vyplatí. Zákon se týká také již fungujících nestátních sdružení a organizací, jakými jsou lesní mateřské školy, rodinná centra, dětské předškolní oddíly, skauti a jiné dětské kluby, ale také nízkoprahové předškolní kluby pro děti rodičů ve finanční tísni. Všechny tyto organizace nyní spadají do kategorie „dětská skupina“ a mají pouze rok na to, aby se novým zákonným podmínkám přizpůsobily, jinak jim hrozí přísné sankce nebo rovnou zákaz činnosti. Možnost fungovat tak, jako doteď, neexistuje.

Normy jsou pro nízkonákladová zařízení nereálné a nesplnitelné. Úpravy či stavba prostor tak, aby vyhovovaly zákonu, budou stát stovky tisíc. Mnoho organizací bude mít se sehnáním finančních prostředků, stejně jako s dodržením termínu, velký problém. Kvůli tomu budou muset měnit poplatky za péči v zařízeních.

Zákon navíc naráží na filozofii a zázemí lesních školek, které proto podmínky splnit ani nechtějí. Lesní školky kladou důraz na vztah dětí s přírodou a pedagogové v nich zastávají individuální přístup k dětem. Fungují už pět let, v současnosti se starají o více než dva a půl tisíce dětí a jejich obliba stále stoupá. Děti si celoročně hrají a učí se především venku, při nepříznivém počasí se potom uchylují do srubů, maringotek, pod kryté terasy nebo na jiná podobná místa. Stavět budovy srovnatelné s klasickými mateřskými školami je pro ně nesmyslné. Podmínka pobytu dětí uvnitř školky navíc možnost jejich celodenního běhání venku vylučuje. I praxe lesních školek  se v zahraničí pyšní bezproblémovým fungováním a dlouholetou tradicí. V Německu a skandinávských zemích ale do jejich činnosti nezasahuje stát.

A co slibovaná kvalitní výchovná péče pro děti? Zákon zajistí skvělé hygienické a technické zázemí školek, ale kvalitu samotné péče o děti zcela opomíjí. Nabízí pouze péči, nikoli výchovu a vzdělání dětí. V dětských skupinách se děti „jen“ hlídají, což se hodí jako alternativa jeslí pro velmi malé děti, ale už ne pro šestiletého předškoláka. Rozhodně tak nejde o soběstačnou obdobu či konkurenci mateřské školy. Zákon sice může výrazně pomoci malým obcím, ale také může vést k velkému úpadku vzdělání právě proto, že stanovuje laxní, nejednotné a neurčité normy péče v dětských skupinách a vzdělání samotné téměř eliminuje. Zodpovědnost za kvalitu péče tak vláda přenáší na provozovatele, který musí zajistit vhodné prostory a pečovatele, ale také plán péče a výši nákladů za tyto služby, o čemž s rodiči uzavírá smlouvu. Dětské skupiny mají zakládat především zaměstnavatelé a neziskové organizace. Na rozdíl od technických požadavků tak nemá stát možnost podmínky a kvalitu poskytovaných služeb péče nijak kontrolovat.

Proti takto nastavenému zákonu protestovala Asociace lesních mateřských škol, Člověk v tísni i další organizace, a také řada rodičů. Asociace požaduje alespoň to, aby byla registrace k dětské skupině zaštítěné státem dobrovolná a volitelná. To by znamenalo „přežití“ lesních školek i jiných zařízení. I přesto, že se proti zákonu na popud Asociace lesních školek shromáždila petice s jedenácti tisíci podpisy, senát se na ni neohlížel a původní zákon schválil. Nekvalitní podobu zákona kritizují ale i někteří politici. Většina vládních poslanců ale zřejmě zná zájmy dětí mnohem lépe než jejich rodiče. Spousta obyčejných lidí jako já možná přemýšlí, jestli je tohle velká chyba, nebo naopak záměr vlády mít absolutní kontrolu.

Mnoho rodičů stále chce, aby jejich dítě navštěvovalo školku lesní, nikoli školku klasickou nebo třeba dětskou skupinu. Ale zákon je o možnost volby připravil. Pokud se stávající podoba zákona nezmění, nejméně tři tisíce dětí přijdou o „své“ školky a finančně slabší rodiny se ocitnou v bezvýchodné situaci. Přesto však mají zřizovatelé i rodiče naději, protože zákon ve stávající podobě prezident minulý týden vetoval. Na konečné znění si tedy ještě chvíli počkáme. A tak si děti mohou ještě chvíli vesele běhat po nevyhovujích prostorách, které pro ně zřizuje příroda.

Monika Rozsypalová

Další články můžete číst také na munimedia.cz