Vysokoškolačka z Ukrajiny: V Česku krájím zeleninu a umývám záchody

Každé ráno v osm hodin bere do jedné ruky smeták s namotaným hadrem a do druhé kýbl s horkou vodou. Pečlivě vytře pošlapanou podlahu kuchyně brněnského fast foodu a umyje zbytek nádobí z předchozího dne. Potom se jde převléct do bílého kompletu. Začne smažit maso, krájet zeleninu a vařit těstoviny. Všechny postupy zná zpaměti. Do Česka přišla před čtyřmi měsíci – sto dní strávila u sporáku, zbylých dvacet v posteli nebo se svou rodinou. Sedmadvacetiletá Ukrajinka Olga, inženýrka v oblasti geologie, pracuje téměř denně jako kuchařka a uklízečka dohromady. Za čtrnáctihodinovou směnu dostává sedm set korun.

Brno - Z výzkumů Českého statistického úřadu vyplývá, že v České republice žije téměř čtyři sta padesát tisíc cizinců. Z tohoto počtu přibližně jednu čtvrtinu tvoří Ukrajinci. „Přestože v Česku nejvíce cizinců pochází z Ukrajiny, od roku 2009 nově příchozích osob z této země ubývá,“ uvedl Daniel Chytil z Českého statistického úřadu, přičemž dodal, že polovina z celkového počtu Ukrajinců na území České republiky obdržela povolení k trvalému pobytu.

„Trvalý pobyt v Česku zatím nemám. Musela bych složit zkoušky z českého jazyka, který je pro mě dost složitý. Než jsem sem přijela, myslela jsem, že všechno bude snadné. Jazyk, hledání práce, život. Ale zatím pořád pracuju v kuchyni a jazyk moc neovládám, protože kolem mě jsou samí Ukrajinci. Nemám tu ani žádné přátele,“ vypráví Olga. Její rodiče v Česku bydlí už sedm let. Bývalý profesor a profesorka jedné ukrajinské univerzity dnes v Česku míchají maltu a umývají záchody. Vydělají si tím víc. „Rodiče šli do Česka hlavně proto, abych mohla já a bratr studovat na vysoké škole. Potřebovali jsme peníze a na Ukrajině jsou platy mizerné,“ vysvětluje Olga. Ona vystudovala geologii a Saša, její dvojče, architekturu. Prominenti. Po celou dobu studia dostávali prospěchové stipendium – pro ty nejlepší z ročníku. Ona dnes dělá kuchařku, on pomocného dělníka na stavbě. „Na Ukrajině neexistuje budoucnost. Kdo chce žít, musí se odstěhovat. Jsem ráda, že jsme zas s rodinou pohromadě, ale bojím se, že nikdy nedostaneme příležitost. Nechci do konce života krájet rajčata a balkánský sýr,“ dodává Olga. Podle Chytila se nejvíce cizinců uplatní v oblasti zpracovatelského průmyslu či stavebnictví. Třicet pět tisíc Ukrajinců je registrovaných na úřadu práce.

Na stejném místě jako Olga pracuje i Aurélie, pětatřicetiletá Ukrajinka, která v Česku pobývá již druhým rokem. Doma nechala nemocnou matku. Měsíčně jí posílá část své výplaty. „Jsem smutná z toho, že nemůžu být s matkou, když vím, jak na tom je. Kdybych ale nebyla v Česku, neměly bychom peníze na léky. Každý den si voláme. Vidíme se ale jen jedenkrát do roka,“ říká Aurélie, doktorka veterinární medicíny, která za padesát korun na hodinu smaží steaky a válí masové kuličky. V Brně má malý jednopokojový byt a žádné přátele. Podle výzkumů Akademie věd České republiky cizinci v Česku často žijí v trvalém odloučení od svých rodin a jen málo z nich zde má své partnery. „Všechno jsem nechala na Ukrajině – matku, přítele, kamarády. Nikdo z nich za mnou nepřijede a já se zpátky nevrátím. Alespoň do té doby, dokud si nenašetřím dost peněz,“ říká Aurélie. V Brně si měsíčně neuspoří nic, proto koncem května tohoto roku odletí pracovat do New Yorku.

Průměrná mzda cizinců, respektive Ukrajinců na území Česka je dle Chytila nezjistitelná, a to kvůli tomu, že mzdová statistika nezveřejňuje údaje tříděné podle státních občanství. Stejně tak statistiky mlčí i o (ne)spokojenosti ukrajinských přistěhovalců se životem v Česku. „Vydělám si sice mnohem víc peněz než na Ukrajině, ale moje představa o zaměstnání tady v Česku se neslučovala se skutečností. Chci mít profesi v oboru, ne dělat podřadné práce. Mám ale pocit, že se tady na nás všichni dívají skrz prsty a že nikdy nedostaneme takovou příležitost, jakou si zasloužíme,“ uzavírá Olga.

Autor textu: Adéla Jelínková