Na malou praxi studentů a absolventů vysokých škol si v republice stěžuje mnoho zaměstnavatelů. Velké procento mladých tak po vysoké končí na pracovním úřadě. Petra Štorková se to snaží změnit.
Absolventka Fakulty sociálních studií a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Petra Štorková se od počátku studia snažila shánět brigády v oboru. Některé byly placené, jiné nikoliv. Sama nejlépe ví, jak důležitá je praxe při budoucím uplatnění absolventa vysoké školy. Proto do svých projektů zapojuje převážně vysokoškolské studenty.
Jak vzpomínáte na svá studentská léta v Brně?
Užila jsem si je. Studovala jsem poměrně bez problémů, ale dávala jsem si hodně záležet i na svém profesním rozvoji. Proto jsem si studium o rok protáhla, ale nelituji toho. Když jsem absolvovala, už jsem v životopise měla hodně položek.
Kdy a kde jste začala sbírat své první pracovní zkušenosti?
Hned jak jsem nastoupila do Brna do prváku, tak jsem byla fascinovaná, kolik brigád velké město nabízí. Proto jsem hned začala shánět přivýdělky. Některé brigády zcela mimo můj obor jsem dělala proto, abych si něco přivydělala. Během studia jsem ale absolvovala i spoustu neplacených praxí, protože jako budoucí novinářka jsem akutně potřebovala vypsat ruku a nabrat nějaké zkušenosti.
Jak jste dokázala skloubit studium s prací?
Ze školy jsem nebláznila a u zkoušek jsem se spokojila i s E. Hlavně že to „bylo doma“. Hojně jsem využívala skupinového učení a sdílení informací.
Jaká pracovní místa jste v průběhu svého vysokoškolského života vystřídala?
Psala jsem pro různá média. Zkoušela jsem také PR. Z těch klasických studentských brigád jsem dělala hostesku, stevardku v autobuse, ale třeba jsem taky dělala u pásu, úklid nebo administrativní práce.
Aktuálně se, mimo mateřských povinností, věnujete třem projektům, můžete je přiblížit?
Vydávám jednou za rok časopis pro nováčky na Masarykově univerzitě Prvákoviny do kapsy. V redakci je každoročně kolem sto dvaceti redaktorů. Je to hodně rozsáhlý projekt a práce na něm trvají asi čtyři měsíce. A pak také provozuji se skupinou patnácti studentů portál www.jdipracovat.cz, na kterém píšeme o stážích a brigádách. Radíme také, jak připravit životopis a úspěšně vstoupit na trh práce. K portálu jdipracovat.cz patří i tištěný časopis, který vychází dvakrát ročně. Zrovna teď vyšlo aktuální číslo. V časopisech je vždy nějaký speciál, což je série rozhovorů s absolventy, kteří popisují, jak našli práci a jak se jim líbí v pracovním kolektivu.
Vaším nejnovějším projektem jsou facebookové skupiny Jdi pracovat dělené dle oborů. Jak dlouho jste projekt připravovali a kolik lidí se na něm podílí?
Naši čtenáři na nás čím dál více apelovali, abychom krom psaní o hledání práce také nějakou zprostředkovávali. Myslím, že jsme na dobré cestě. Zatím jsme ovšem ještě nevyvinuli patřičné technické řešení, které by jen nekopírovalo inzertní servery s nabídkami práce. Proto jsme přišli s facebookovou alternativou. Nyní provozujeme osm facebookových skupin. Některé už mají přes tisíc členů a sdílíme tam pracovní nabídky. Postupně přibývají i zástupci firem a také studenti už sdílejí - nejen pracovní nabídky, ale třeba i stáže nebo brigády v oboru. Za největší úspěch považuji to, když nám od někoho přijde pozitivní zpětná vazba, že jsme třeba dobře poradili a že mu to u pohovoru pomohlo. Na druhou stranu potěší i záporná odezva typu „nepřinášíte nic nového, omíláte to pořád dokola“, což se mi teď stalo u článku o chybách při výběrovém řízení. Je super, když studenti už mají alespoň elementární povědomí o správném postupu při reakci na pracovní inzerát.
Byl zájem uživatelů takový, jaký jste očekávali?
Zájem předčil naše očekávání. Jak jsem řekla před chvílí, některé skupiny už mají přes tisíc členů.
V současnosti máte osm skupin, plánujete nějaké rozšíření?
Ano, už máme zaregistrované další tři, které se například budou týkat práce v zahraničí nebo práce z domova.
Přemýšlela jste už nad nějakým dalším projektem, kterému byste se chtěla věnovat?
Mám v hlavě spoustu nápadů. Mateřství je strašně inspirativní období. Takže jakmile budu mít trošku volnější ruce, tak určitě zase něco rozjedu. Snažím se vymýšlet projekty, kde najdou uplatnění i studenti, aby měli kde získávat zkušenosti. Vím, že mně to také hodně pomohlo.
Martina Marková
