Volební punč a královské PUČocháče

Dnešek se zapíše do učebnic jako den, kdy republika skončila v urně. Ústavní soud po celonočním utajeném jednaní vynesl překvapivý verdikt.

Miroslav KynclFoto : Archiv autora
Verdikt Ústavního soudu označil všechny své předchozí výroky za protiústavní a znovu potvrdil konání voleb na 9. říjen. Nález byl předložen prezidentu Klausovi se slovy „buď tohle, nebo Lisabon“, a ten bez váhání vše potřebné podepsal. Pod sochu svatého Václava na Václavském náměstí bylo neprodleně umístěno několik uren. Kvůli snazší organizaci se navíc redukoval počet volebních dní na jeden, a aby nestihl zase nějaký kverulant paralyzovat stát, volilo se jen mezi šestou a osmou hodinou ráno. Už dopoledne byly hlasy přepočítány. 

Při volební účasti 0,00027 % se do Poslanecké sněmovny dostaly pouze tři strany. Vítězem voleb se stala TOP 09 s více než čtyřiceti procenty, jako druhá skončila překvapivě Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) se sedmadvaceti procenty a na třetím místě se umístila Dělnická strana s procenty pětadvaceti. Žádná jiná strana nepřekročila hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny. Zahraniční média na situaci okamžitě reagovala se značnou pozorností. Například německý Die Welt na svých internetových stránkách v článku ,,Die Blitzabgeordnetenwahl“ označil české volby za bleskové až ukvapené, ale na české poměry mimořádně zdařilé.

Kvůli neschopnosti probudit spícího Karla Schwarzenberga se do okamžitých jednání pustil Miroslav Kalousek. Ten se podle vlastních slov velmi obával nástupu moci extémní pravice, a tak neprodleně navštívil předsedu Koruny České Václava Srbu. Po chvíli byl na jednání přizván i vůdce senátu Přemysl Sobotka. Výsledkem třicetiminutové schůzky se stalo prohlášení, ve které byla oznámena přeměna Senátu na Sněmovnu lordů a přidělení příslušných titulů jeho členům. Sám Sobotka přijal svůj nový šlechtický stav pouze pod podmínkou, že bude moci při oficiálních jednáních úžívat jména Přemysl Otakar III. 

Dále bylo ujednáno, že Václav Srb se stane novým královským kancléřem, iniciátor Kalousek se spokojil s následnictvím trůnu a titulem princ Miroslav. Hlavou Českého státu byl slavnostně navržen lidem milovaný a stále ještě spící Karel Schwarzenberg, který by měl být okamžitě korunován Kardinálem Vlkem a Cyrilem Svobodou na českého krále Karla čtrnáctého. Celé prohlášení bylo zakončeno sborovým přednesem ,,My, bývalí občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dnes, v čase obnovy samostatného Českého království, zůstaneme věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české.“ 

Předseda sociální demokracie Jiří Paroubek v nastalém pozdvížení hned telefonoval o pomoc do moskevského Kremlu. Premiér Putin si jej pozorně vyslechl a posléze lámanou češtinou předložil nabídku země a vody za následující hierarchie :  

„třétí Paroubek 
dva Medvěděv
raz Putin“

Paroubek předstírající jízdu tunelem hovor ukončuje a rozhoduje si alespoň splnit svůj sen a stát se šéfredaktorem skutečně levicového deníku. Přijímá tedy nabídku Halo novin, které od listopadu povede.

To komunistický šéf Vojtěch Filip nedával znát žádné známky rozladěnosti. Do notýsku si jen poznamenal ,, Znovu prolouskat Říjnovou revoluci a sehnat Auroru“.
 
Pod okny Pražského hradu se také předseda občankých demokratů Topolánek dožaduje šlechtického titulu, protože má údajně modrou krev. „Máš akorát modrého ptáka Mirku, a nebudeš nám tu z toho dělat holubník“,  odvětil mu z okna Kalousek a poslal na něj hradní stráž. Ve snaze zachránit si krk se Horymírek Topolánek vrhá se svým osmiválcovým šemíkem z vyšehradské skály.
 
Miroslav Kynčl