Vokálový mág Bobby McFerrin zavítal do Ostravy

Americký zpěvák, skladatel a také dirigent Bobby McFerrin v rámci svého turné navštívil Českou republiku. Čaroval, kouzlil a neuvěřitelným způsobem bavil.

Je sobota večer a davy lidí proudí do bývalého Paláce kultury a sportu v Ostravě. Pár minut po osmé hodině je všech tři tisíce míst zaplněných a koncert Bobbyho McFerrina začíná. Hala potemní a na pódium nastupuje český komorní sbor společně s dirigentem a skladatelem Rogerem Treecem z New Yorku. Kousek za nimi po malých schůdcích stoupá Bobby McFerrin a ČEZ

Aréna se chvěje potleskem a ze všech míst se ozývají nadšené hvizdy. Sboristé usedají do půlkruhu kolem americké hvězdy, která ještě chvilku děkuje za bouřlivé přivítání. Pak začne zpívat. A okouzlí tak celý sál.

V rámci večera se střídají sólová čísla se skladbami s doprovodem vokalistů, které publiku představují nové album. Z McFerrina čiší dobrá nálada, celou dobu se usmívá a působí velmi vděčně. Už po čtyřech písních přichází zvláštní host večera, Dan Bárta. Sám si nese židli, kterou postaví vedle té McFerrinovy. Poté se oba navzájem předhánějí ve vysokých tónech a asi šest minut improvizují. „That was cool, man,“ uzavírá zahraniční zpěvák krátké vystoupení a objímá Bártu. Lidé čekají další společný kousek, ale Bárta bere židli a mizí za závěsem u pódia. Škoda.

Nové skladby z alba Vocabularies zpívá sbor i Bobby z not. V jedné z drobných pauz, kdy dirigent udává každému z hlasů tóninu, se McFerrin nudí a imituje známý hlas z trailerů amerických velkofilmů. „One man... sitting alone... waiting for his choir to prepare,“ promlouvá hlubokým hlasem a diváci se baví. Chvilku pak škádlí Treece, že mu to dlouho trvá, načež zjistí, že si sám nalistoval špatnou partituru. Svou chybu McFerrin přechází smíchem a další píseň může začít.

Zhruba uprostřed koncertu seskočí z pódia před první řadu a vyzývá návštěvníky, aby si s ním přišli zazpívat. Napřed se najdou tři odvážlivci; těhotná mladá paní a dva asi pětadvacetiletí kluci. McFerrin dává přednost dámě a halou se nesou africké melodie. S klukem v bílém Bobby tvoří lehký jazz. Nezaskočí ho ani mladík v zelené mikině, který na něj spustí beatbox. „Put your hand in the air,“ automaticky reaguje McFerrin a publiku předvádí dalších z podob svého hlasového rejstříku. Celá aréna mává do hiphopového rytmu rukama nad hlavou.

Před první řadou pak zůstane holčička s culíky, která přiběhla o něco později. McFerrin ji zdvihá a usazuje vedle sebe na kraj pódia, aby šla aspoň trochu vidět. Na otázku, co by chtěla zpívat, holčina nevinně odpovídá „Yes“. Nicméně pak sama začne známou melodii z Don't Worry Be Happy a zpěvák je očividně mile překvapen.

Diváci nejsou ochuzeni ani o již tradiční podání skladby Ave Maria nebo třeba bluesovou píseň Sweet Home Chicago od Roberta Johnsona. Sbor je perfektně secvičen, Bobby často zapojuje i publikum. Necelá dvouhodinovka koncertu je naplněna kvalitním výkonem všech zúčastněných. McFerrin se po závěrečném aplausu ve stoje vrací a přidává ještě jednu skladbu. Lidé chtějí ještě víc, ale hvězdu si zpět na pódium už nevytleskají.

Davy opouští ČEZ Arénu, ve stánku se suvenýry již došla cédéčka, plakáty a vesměs i trička. Zbývá akorát velikost XXL. Třeba se prodají jindy. Dont vory.

Jakub Záhora