Vlákna: Film o tom, jak by vypadala třetí světová válka

Hladomor, nemoci, jaderná zima, totální energetický kolaps a zoufalost lidí. To je jen výčet toho, co by se stalo, kdyby došlo k jaderné válce.

Málokdo si dovede jen vzdáleně představit, jaký dopad na celou civilizaci by mělo použití jaderných zbraní. Před časem jsem viděla nejděsivěji působící film vůbec. Threads (Vlákna) bych přidala na seznam povinných středoškolských studijních materiálů. Jako zvláště nezbytný film k zhlédnutí bych jej doporučila i politikům. 

Nikdy dříve na mě film nezapůsobil tak silně. Znovu jsem si jej připomněla minulý týden, kdy jsem četla článek o letošním udělení Nobelovy ceny za mír. Koho toto zvolení Baracka Obamy nepřekvapilo? Takových by se našlo zřejmě po málu.  

V první chvíli jsem pořádně nevěděla, čím přesně si takové ocenění americký prezident zasloužil. Později jsem se v článku dočetla o jeho snahách zbavit svět jaderných zbraní. „Jak naivní přání,“ říkala jsem si. Chtít může každý. Časem jsem si ale vzpomněla na britský snímek, který zobrazuje politické události poloviny osmdesátých let, kdy svět vřel studenou válkou. S tím rozdílem, že ve filmové verzi dějin se konflikty mezi velmocemi vyřešily jadernou válkou.

V téměř dvou hodinách  má divák možnost sledovat děj od několika málo týdnů před vypuknutím „bleskové“ jaderné války a následujících dvanáct let po ní. Jakmile jsem si vybavila jednotlivé scény, změnila jsem úhel pohledu na Obamovo naivní přání. Strach z nukleárních zbraní bychom totiž měli mít pořád. A jakákoliv aktivnější snaha zbavit se jich nemusí mít vliv jen na mír a klid našich duší, ale především na zachování lidské civilizace takové, jakou ji známe.

Televizní film ukazující selhání společnosti byl po svém prvním uvedení stažen a dlouho se nesměl ve Velké Británii promítat. Proč? Odpověď sama je ukryta ve filmu. I z dnešního pohledu se jedná o film značně znepokojující. Co teprve v době, kdy byl celý svět skutečně velmi blízko jaderné válce. Za daných okolností mohl podobný film vyvolat vlnu paniky, demonstrací a nátlaku na politiky.

Zuzana Dvořáková