Vítejme v informačním věku

Lidstvo má za sebou dobu kamennou, bronzovou i železnou. V jaké době se nacházíme teď? Pravděpodobně by to mohla být doba plastová. Když ne doba plastová, tak nejspíš doba elektronická. Ani ta však úplně nesedí. Doba, ve které se nacházíme, je totiž doba informační. Přístup k informacím se stává tím nejúčinnějším nástrojem, který můžeme dneska mít.

Informace nás obklopují dnes a denně a jejich množství stále narůstá. Máme jejich největší přísun, jaké kdy lidstvo mělo. Nemíním tím, jen zpravodajské informace z různých koutků světa, z politiky a kultury. To by ještě šlo. Díky sociálním sítím však máme přístup k informacím, ke kterým bychom se jinak nedostali, pokud bychom se na ně sami od sebe nezeptali.

Soukromí je dnes paradoxně věc veřejná. Stačí kliknout na facebookovou ikonku a objeví se nám naprosto nový svět, který se toho venku týká, zároveň je však jen jeho vylepšenou verzí. Máme ty nejčerstvější informace o našem milostném životě a stravovacím režimu. Víme, kolik kilometrů, kdo uběhnul. Kam chodíme na výlety, jak se nám daří ve škole, jestli jsme těhotní, naštvaní nebo nemocní. Jakou barvou jsme si vymalovali pokoj. Víme, kdo hubne, kdo tloustne. Kdo byl opilý, kdo byl okraden, kdo byl pochopen, pobaven, rozesmutněn, naštván, uražen a tak dále, a tak dále. Chci se s někým seznámit? Ano, chci, ale nejprve se podívám, co dotyčný lajknul. Běda mu, jestli to bude něco, s čím bytostně nesouhlasím. Ale jinak jsem holka hodná, chytrá a tolerantní. A že bych dávala na první dojem? Co vás napadá!  Tyhle věci já přece nikdy nedělám…

Samozřejmě, řešení by bylo přestat naříkat a svůj účet zrušit. Bohužel je to složitější, než se zdá. Ty dva paralelní světy, ve kterých žijeme, svět virtuální i ten vnější, se často prolínají, jsou na sobě závislé a čím dál tím víc se navzájem ovlivňují. Pravda, nejde už ani o svět reálný a svět virtuální. Pohybujeme se spíše mezi dvěma rovnocennými světy on-line a off-line. Být off-line dneska znamená, nemít přístup k informacím jako ostatní a být vyloučen ze společnosti nebo alespoň z okruhu přátel. Nevědět, kde se co děje a kde se co šustne. Často se ani nedozvídáte o oslavě narozenin jinak blízkého kamaráda, nebo třídním srazu. Leckterá debata u piva se stočí k tématům, které nám nabízí pouze svět sociálních sítí a portálů. Neznamená tedy být off-line virtuálně, být off-line i v běžném životě? Hrdinou doby se v podstatě stává ten, kdo virtuální svět stále odmítá nebo po zkušenosti odmítne. A takových hrdinů kolem sebe napočítám na prstech jedné ruky.

A bude hůř. Apokalypsa se blíží. Internet je nástroj ďáblův, facebook značí jeden ze smrtelných hříchů závist a spousta z nás už hoří v pekle sociálních sítí.  Ale jinak šťastné a veselé, vážení!

Více článků naleznete zde. 

Zuzana Šebečková