Většinová společnost nás vnímá spíše negativně, myslí si skautka

Iveta Zieglová je jednou z více než čtyřiceti tisíců skautů. S předsudky o skautingu se setkala již mnohokrát. Podle ní to pramení jen z toho, že lidé slepě opakují naučená klišé.

Jak jste se jako městské dítě dostala ke skautu?

Do skautu chodila moje starší sestra a přirozeným vývojem bylo, že jsem i já nastoupila v šesti letech do dívčího oddílu, takzvané devadesát sedmičky, v Brně – Žabovřeskách.

Co jste si jako malá skautka musela pořídit ze všeho nejdřív?

Nejdůležitější je vybavení pro přežití v přírodě a na táboře. (smích) Jsou tím ale myšleny pohodlné boty, pořádný batoh a teplé oblečení. Pak následují speciality, jakým je skautský kroj, který nosíme při slavnostních příležitostech. Existují hned dva typy krojů – jedny pro skauty vodní a druhé pro, protikladem řečeno, suchozemské. Vodní skauti mají modré košile a černé kalhoty a na hlavě mohou nosit bílé čepičky. Klasičtí skauti mají pískové košile a hnědé kalhoty. Dodnes vodním skautům jejich kroj závidím, je totiž mnohem hezčí než náš pískový.

Ale nebylo by skauta bez šátku.

I tak se to dá říct. Nejmenší děti mají žluté šátky, starší hnědé. Potom už skauti sbírají šátky při kurzech, které absolvují, a záleží na každém, který se rozhodne nosit.

V jakém věku přestává skautský oddíl dítě vzdělávat a spíše od dítěte očekává, že bude svoje poznatky předávat dál?

Láme se to tak okolo patnácti let, ale záleží to na tom, jestli o to má dítě zájem, jestli je v oddíle dostatek, nebo málo vedoucích.

V jakých obdobích děti ze skautských oddílů nejvíce odcházejí?

Nejvíce odchodů zaznamenáváme u dětí v pubertě. Co si budeme nalhávat, u většinové společnosti je skaut pořád cosi pejorativního. Lidé nás vnímají jako zálesáky, kteří vyrábí kolíky svépomocí a oheň rozdělávají škrtáním křemínky. Dětem náhle členství nepřipadá jako dostatečné, obdivuhodné, a proto odcházejí. Druhým takovým obdobím odchodu je, když skauti nastoupí na vysokou školu a najednou nemají tolik času co dřív.

Co skaut dává do života?

Dost důležitým prvkem je vštěpování základních morálních norem. Takové to fulghumovské nikoho nebij a hraj fér. Navíc se snaží podnítit jejich kreativní přístup k životu. Lidé si myslí, že jenom děti učíme, jak si můžou rozdělat oheň tím a tím, ale je to spíš o učení se kreativnímu myšlení. Umět si říct: fajn, nemám to, co bych potřebovala, ale mám něco jiného, co mi pomůže.

Co vás osobně stále baví na práci ve skautském oddíle?

Pořád pracuji v týmu lidí, s nimiž jsem vyrostla, což se nedá srovnat s jakýmkoliv jiným kolektivem. Hodně mě také baví práce s dětmi, protože mají úplně jiný pohled na svět. Jejich vnímání a fantazie, to člověka posouvá dál. Ale až mi práce s nimi přestane přinášet radost, budu muset odejít, protože děti to na vás poznají a nakonec to nebaví nikoho.   

Jednadvacetiletá Iveta Zieglová je členkou skautského oddílu od svých šesti let. Od patnácti se aktivně podílí na vedení mladších dětí. V současnosti má na starosti vlastní družinu pěti- až desetiletých holčiček. Kromě skautingu se věnuje také umění a studiu žurnalistiky a mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.  

Radka Šťávová

Víte, jak zní skautský slib? Pokud ne, můžete si jej v podání Ivety Zieglové poslechnout zde: