Velitel četníků Aleš Medek: Jsme parta kamarádů, nápad to byl můj

Četnická stanice v Kuřimi funguje nově čtyři roky. Dům ale pochází z období první republiky. Před deseti lety se v domě opravovala střecha a ve vojenském kufru na půdě našli zedníci četnickou výstroj. Tím vše začalo.

Z oken Četnické stanice v Kuřimi se line hudba. Zvonek na dveřích je jednou z mála moderních věcí, které návštěvník v průběhu prohlídky uvidí. Dveře, které rozdělují dva světy, otevírá velitel četníků Aleš Medek. V tu chvíli se člověk ocitá v období první republiky přímo v centru života četníků. „Nikoho časově neomezujeme a vstupné je tu dobrovolné. Můžete si na všechno sáhnout a dokonce si i třeba lehnout do postele,“ nabízí Medek. Sám se o četnictvo zajímá už deset let. „V rodině jsme četníky měli. Dva. Bylo to velice prestižní povolání. Být četníkem byla plnohodnotná policejní práce,“ dodává.

Stojíme v pokoji četníků, který se nachází nalevo od hlavních dveří. Nad postelemi visí uniformy. Ne původní, ale jsou ušité z dobových materiálů. Kam se člověk podívá, tam vidí historické předměty nashromážděné v průběhu let. Vydáváme se na chodbu. „Máme tu dvě cedule, které jsem získal před dvěma lety. A ty jsou přímo ze seriálu Četnické humoresky,“ ukazuje Medek na dvě plechové cedule upevněné na dveřích vedoucích na dvůr. Na cedulích jsou nápisy Četnická a Četnická pátrací stanice.

Dům byl před čtyřmi lety připraven k demolici. „Chytli jsme se toho a do teď jsme se nezastavili. Bylo to tu v katastrofálním stavu. Chodili sem bezdomovci, feťáci a sprejeři. Rozmlácené zdi, vymlácená okna a  vytrhaná elektřina, ze dvora jsme vyvezli dvanáct tun železa. Všude byl holubí trus. Chtěl jsem utéct,“ říká Medek. S rekonstrukcí začal sám a postupně se přidali jeho čtyři kamarádi. „Bylo to velké nadšení. V Kuřimi jsme objevili opuštěný dům. Z mé hlavy to nebylo, ale rozhodli jsme se, že tam uděláme muzeum. Jsme fandové první republiky. Začínali jsme v době, kdy to tam bylo v hrozném stavu. Dům jsme chodili opravovat po práci. Z obleku jsem šel rovnou do modráků,“ popisuje bývalý četník Jakub Vinkler první začátky. Opravu stanice četníci platí sami nebo z dobrovolného vstupného.

Na dvoře je ledárna, která dříve sloužila pro uchování potravin. Dnes tam četníci dělají Mikuláše pro děti. Aleš Medek doufá, že prohlídka četnické stanice lidem připomene češství. Patriotismus se podle něj postupně vytrácí. „Kuřim je historické město, ale kromě zámku tu žádná historická památka není. Oceňuji, že tady četnická stanice je, protože to Kuřimi přináší vnitřního ducha. Tím, že četníci dělají všechno dobrovolně a mají to i jako svou životní náplň, tak to dělají od srdce a jde jim to dobře,“ myslí si místní Miroslav Machala. Pomalu se přesouváme přes kancelář četníků do kanceláře velitele. Polovinu místnosti tvoří jeho kancelář a druhou polovinou je jeho byt. Velitel byl jediný, kdo mohl spát odděleně od mužstva. „Já tu také občas spávám,“ dodává Medek.

Četníci se snaží řídit podle kasárního předpisu. Nesmí pít na veřejnosti alkohol a kouřit. Když nosí uniformu, musí být ustrojení. I v létě je důležité mít uniformu zapnutou až ke krku, tak jak to bylo za první republiky. „Dokonce dodržujeme původní obchůzkové trasy. Ta nejdelší má osmnáct kilometrů a my ji hravě zvládneme za čtyři hodiny,“ vykládá Medek. Musí sebou brát i výstroj s puškou, která má patnáct kilo. „Občas pozveme s sebou i lidi a povykládáme jim, kde co bylo. Děláme i noční obchůzky,“ dodává Medek.

„Kuřimská Četnická stanice má díky své zajímavosti a kvalitě pro město velký význam. Vzhledem ke své široké známosti jde o jeden z hlavních cílů pro turisty. Slouží také jako místo pro zážitkovou výuku historie pro děti i dospělé a v neposlední řadě také jako centrum společenských a humanitárních aktivit. Například při organizaci pomoci oblastem postižených tornádem či válkou postižené Ukrajině. Četníci se také účastní různých společenských a kulturních akcí města. To je velmi přínosné,“ říká starosta Kuřimi Drago Sukalovský.

Víkend se četníci snaží trávit na stanici, aby mohli provázet lidi. Schází se tu i odpoledne po práci. Mezi své řady ale jen tak někoho neberou. „Člověk to musí mít srovnané v hlavě,“ říká. Četnice sice nebyly, ale na stanicích byly hospodyňky. „My tu máme čtyři. Kasární předpis se o hospodyňkách nehezky vyjadřuje. Doslova praví, že hospodyně má být stará a ošklivá. A my víme proč. Ale také víme, že to tak nebylo,“ loučí se Medek.

Četníci v Kuřimi se snaží o víkendech pořádat akce zaměřené na prvorepublikový život. Nejbližší událost Sobota(nejen)s četnictvem se koná 29. října na Četnické stanici v Kuřimi. Na akci by měli dorazit i herci z Četnických humoresek Ivan Trojan, Tomáš Töpfer, Jan Grygar, Zdeněk Junák a Pavel Doucek.

Alžběta Kadlecová