Velikonoce bývávaly více spjaty s křesťanstvím

Velikonoce si dnes většina lidí spojuje s políváním žen studenou vodou či se dnem volna navíc. Ne vždy však byl tento svátek tak jednoduchý. Velikonočnímu pondělí předcházel týden různých tradic a zvyků. Milada Hynarová ve svých pětaosmdesáti letech vzpomíná, jak před sedmdesáti lety slavila Velikonoce její rodina na vesnici. 

Velikonoce se v minulosti často slavily v duchu náboženství. „Pro maminku to byl největší svátek v roce. Oslava Ježíšova zmrtvýchvstání pro ni jako pro velkou katoličku hodně znamenala," vysvětluje Milada Hynarová. Už čtyřicet dní před Velikonočním pondělím začínal v rodině půst. Hynarová však přiznává, že ho jako dítě moc nedodržovala. „Maminka půst držela. Já a moje sestra jsme se mu však vyhýbaly," vzpomíná s úsměvem. Důležitým obdobím Velikonoc byl pro rodinu Svatý týden, který pro křesťany znamená oslavu posledního Ježíšova týdne, také jeho smrt a zmrtvýchvstání.

Svatý týden začíná v neděli, osm dní před Velikonočním pondělím. Celá rodina chodila světit kočičky. „Tento zvyk u nás na vesnici ještě úplně nevymizel. Na letošní Květnou neděli jsem od sousedů dostala kytici a její součástí byly právě i svěcené kočičky," zmiňuje starší paní. Následující tři dny u Hynarů vypadaly jako obyčejné všední dny. „Ani komíny jsme ve Škaredou středu nevymetali. Už tenkrát za nás tuto práci dělal kominík," směje se Hynarová.

Zelený čtvrtek se nicméně nesl v duchu Velikonočních tradic. Členové rodiny se ráno umývali v potoce, aby byli celý další rok zdraví. Větraly se peřiny a začínalo se s úklidem. „Naše chalupa v tento den zažívala generální úklid, od půdy až po sklep. Myslím, že v jiných rodinách mívali uklizeno před Velikonocemi, jen my jsme to dělávali tak pozdě," zamýšlí se Hynarová. Na Velký pátek chodila celá vesnice do kostela. Tam ležel na zemi kříž s Ježíšem, lidé se k němu skláněli a líbali Ježíšovy rány. Mše se v tento den nesloužila. „Říkalo se, že se na Velký pátek otvírají poklady. Tak jsem si letos v duchu moderní doby vsadila sportku," sděluje s úsměvem Hynarová. V Bílou sobotu se chodilo do kostela na mši, to podle Hynarové na vesnici přetrvalo dodnes. Další den, na Boží hod Velikonoční, lidé světili pokrmy.

Velikonoční pondělí bylo završením svátku. „Byl to nejveselejší den. Chlapci chodili na šmigrust," vzpomíná seniorka. Znamenalo to, že kluci polívali holky vodou a dostávali výslužku v podobě vajíček nebo koláčů. „Tenkrát nikdo nikoho nemrskal vrbovým proutím, tento zvyk se objevil až později. Ani se nerozdávaly sladkosti. Bylo po válce a lidé toho moc neměli," zmiňuje Hynarová.

Hynarová se i dnes snaží dodržovat některé z tradic. Osobně si však myslí, že klasické zvyky postupně vymizí. „Pro mladší generaci tyto svátky nemají velký význam. Většina rodin není křesťansky založená, a tak se oslava Velikonoc omezuje jen na Velikonoční pondělí. Bylo by hezké, kdyby aspoň to přetrvalo," uzavírá.

Eva Nagyová