Večer postmoderní poezie: slam poetry na FSS

Po urputném zápasu pořadatelů s technikou začala v úterý večer na fakultě sociálních studií v Brně soutěž ve slamu. Nakonec bez mikrofonu. Sedm náhodně vybraných porotců vybíralo nejlepšího slamera.

Don Hoblinon a jeho vstup v prvním kole.Foto: Lada Klimovova

Zaplněné atrium fakulty sociálních studií zvědavě čeká, který odvážlivec se před něj postaví. Bouřlivý potlesk vítá hosty. Publiku odpovídají vítězové celonárodního kola slam poetry z minulých let Jan Jílek a Jakub Foll. Známý úryvek z vítězného vystoupení prvního z nich zahajuje soutěž. „A já zkoprnělý jak pára nad koprovkou... začal jsem čekat na příchod mesiáše,“ vyslovuje svá očekávání Jan Jílek.

První z osmi statečných soutěžících, vysoký student žurnalistiky Frony, připomíná závažná témata, kterými se studenti této fakulty zaobírají. Slova se mu sice nerýmují, zato oslovují publikum. „Sedm, čtyři, šest, sedm, sedm, tři, tři,“ zní nekompromisní hodnocení poroty.

Za výskotu publika se objevuje druhý statečný v červené kšiltovce a volném triku Don Hobliňon. „Takže když se usmějete, nebo když na mě budete bučet, já tady budu stát a vy na mě budete čučet, protože já tady teďka válím svým freestylovým slovem...,“ vysvětluje divákům a ti pískají. Porota zvedá převážně osmičky. Na scéně se objevuje další student žurnalistiky alias Druid Petr a jeho červení andělé, o kterých ze sebe chrlí spoustu informací. I on si vyslouží potlesk. Porotci ale zvedají nižší čísla. „Fůj,“ ozývá se atriem. Diváci jsou nespokojeni s tvrdým nulovým hodnocením jednoho z porotců. Přichází nejstarší účastník Rosťa Jošt. Jeho tématem je čaj a jeho vystoupení je krátké. „Co je to slam,“ tvrdí, že předvede další v pořadí Váňa. „Chcete miliardu?“ ptá se zostra diváků. Svým vystoupením naráží na politické čachry s penězi.

První slam ve svém životě prý předvádí Dust Trombone. Na sobě má fialovou mikinu, v ruce poznámky a půlka vystoupení je v angličtině. „On the bus station - Girl are you insane? I fucked her two times before the fucking bus came,“ recituje bez skrupulí. Před publikem ho střídá Miroslav Kynčl, zrzavý student žurnalistiky. Vysvětluje, proč je důležité pořídit na páté patro fakulty, kde sídlí katedra novinářů, dostatečně měkké pohovky. „Vždyť to ve skutečnosti není ani zálet, my se chceme jenom spolu nahoře na patře válet,“ rozechvívá publikum salvou smíchu. „Fakulta sociálních studií - furt stejná sebranka fanoušků Stevena Segala,“ pokračuje v podobném duchu a u porotců si vydobývá několik desítek.

Poslední statečný – Ondřej Zuntych. Po příchodu snímá z hlavy pletenou čepici a spouští několik menších úryvků. „Přivál mi tě košický vítr, trvalo mu to, je to dálka,“ pronáší.

Druhé kolo, které se rozjíždí po pauze, dává opět tříminutový prostor každému slamerovi, jen v opačném pořadí. Zahajuje ho geniální výstup hosta Jakuba Folla, který jede výtahem a zastavuje v každém patře fakulty sociálních studií: „Přijel jsem z Prahy, vyřešit mezinárodní vztahy. Jsou to vztahy složité, ještě to není zažité,“ hraje přitom dokonalý pražský přízvuk.

Po závěrečném sečtení bodů se stává jasným vítězem neotřelý humor Miroslava Kynčla.
Lada Klimovová

Infobox: Co je to slam poetry

Jedná se o soutěž v přednesu poezie, při které se klade důraz nejen na obsah básně, ale i na prezentaci autora. Básníci mají většinou tři minuty na to, aby předvedli svou poezii a získali si přízeň publika i poroty. Soutěžící nesmí používat žádné rekvizity. Pracují pouze se svým hlasem a tělem. Publikum může na vystoupení otevřeně reagovat, a tím ovlivnit třeba i rozhodnutí poroty.  Ukázky z úterního večera:

Přišel, viděl, zvítězil. Rozhovor s vítězem

Slam poetry ovládl Miroslav Kynčl, který, přestože soutěž ve slamu viděl poprvé naživo a neměl bohatší zkušenosti, dokázal civilními rýmy a tišším nedrsňáckým projevem okouzlit nejen porotu, ale i lidi v hledišti. „Básně jsou mi bližší než rap,“ říká student environmentalistiky Kynčl.

Jaké máte pocity z úterní slam poetry na FSS?

Určitě kladné, jelikož jsem vyhrál (usmívá se). Mám z toho docela radost, ale nepřeceňuji to. Jsem rád, že jsem překonal svoji vlastní nervozitu a nezačal na pódiu třeba hekat. Když jsem nervózní, tak někdy ztrácím hlas a nejsem schopen mluvit. Naštěstí tam ale bylo takové osvětlení, že jsem viděl jen tři spodní řady diváků a nevnímal, kolik je tam doopravdy lidí.

Jak dlouho soutěžíte ve slam poetry?

Tohle byla moje první slam poetry, na žádné jsem nikdy předtím nebyl.

Moderátor vás uvedl jako člověka, který se přihlásil až po zahájení večera, a lidé v hledišti vás proto vnímali jako impulzivního soutěžícího. Je tomu skutečně tak?

Je to trochu jinak. Já jsem tři dny dopředu poslal email, ale organizátoři rozlosovali pořadí soutěžících, než jsem se stihl dostavit. Když jsem viděl, že začíná exhibice, došlo mi, že na mě asi zapomněli (směje se). Šel jsem tedy dolů za organizátory a nechal se připsat.

Co na to organizátoři, jak se na vás tvářili?

Byli trochu překvapení, ale nedělali s připsáním žádné problémy.

Chystal jste si své vystoupení dopředu nebo jste rýmy vymýšlel přímo na místě?

Některé básně nebo rýmy, co jsem použil, jsem měl napsané dopředu, protože se této formě poezie věnuji už několik let. Nemám sice přímo nějaké pásmo, ale spíš zásobu vlastních věcí nachystanou tak, abych byl schopný básně na místě propojit do tří minut a různě navazovat.

Je možné vymýšlet básně přímo při vystoupení?

Jde to, ale chce to zkušenosti.

To vy právě nemáte, ne?

Ne sice přímo se slam poetry, ale mám zkušenosti s rapem. Na privátě máme mixáky a mikrofony, takže někdy se spolubydlícím rapujeme a blbneme. Spíš než klasický rap mě ale baví ten básnický způsob. Slam poetry mě zajímá proto, že je bližší tomu, co dělám.

Máte nějaké rapové nebo slam vzory?

Slam poetry vzory? Určitě je to Jakub Foll, který byl v úterý na exhibici, ten je asi nejoblíbenější ze slamové elity nebo smetánky. Taky Jílek, Bláhovec, ti se mi hodně líbí. Nejvíc mám rád ale Folla, protože je schopen bez jakékoliv přípravy udělat velkou show na tři minuty. Já takové schopnosti zdaleka nemám.

Ale vyhrál jste.

To sice ano, ale on nesoutěžil (směje se).

Chodil jste na slam poetry i jako divák?

Ne, nechodil jsem na slam poetry nikdy naživo, ale viděl jsem to všechno ze záznamů. Pár věcí jsem viděl předtím a po přihlášení jsem si projel záznamy všech českých a samozřejmě i amerických soutěží. Slam poetry totiž vychází z Ameriky 80. let. Tak jsem tedy teprve viděl, jak to doopravdy vypadá.

Poprvé jste to viděl, zkusil a vyhrál...

...je to tak! (směje se)

Michael Kalábek