Vandal se stává umělcem: Graffiti v Brně

Ničení soukromého majetku a vandalismus nebo způsob spojení adrenalinu s tvůrčím projevem a forma moderního umění? Pohledy na graffiti se různí, jedno je ale jisté – graffiti dotváří ráz velkoměst a jejich atmosféru. Graffiti-páteří města Brna je bezpochyby trať takřka legendární linky č. 8.  

Graffiti se objevuje i na méně obvyklých místech – schodiště mezi okny, Líšeň

 „Obyčejný“ výtah, ve kterém nezůstalo nepotagované místo. Zastávka Jírova

Krásně vyzdobený automat na jízdenky. Zastávka Jírova.

Přestože je nelegální, je tento Boscův piece barevný a propracovaný.

Sprejeři se chovají velmi neekologicky. Plechovka mezi kolejemi linky č. 8

Povedené barevné piecy...

...na šedivém betonu u zastávky Bělohorská.

Osmička projíždí pomalovaným podjezdem.

...dobrou noc, má milá, dobrou noc.

Známá legální zóna v Juliánově.

Piece malovaný  na časový limit. Není to krása?

S hlavou u zdi některé graffiti vypadá ještě psychedeličtěji.

Život je čubka (přeloženo).

Zvukolam na Nezamyslově ulici. Často ho natírají na červeno, ale graffiti se rychle objeví znovu.

Mafián ze Vsetínské.

Vandalismus? V žádném případě!

Příšera z oblíbení legální zóny na Renneské.

Zastávka Osová. Býval tu krásný lev říkající „hic sum“ a později potkan s bublinou „co by na to řekli lidi?“. Dnes tu není nic kromě čerta střílejícího na člověka.

Spojnice betonových okrajů Brna může někomu připadat ošklivá a poničená. Graffiti ale vytváří určitou náladu nebo ducha místa a jeho specifickou estetiku. Kde je graffiti, tam pulsuje mládí a život. Touha po vzrušení, po barvách, po zážitcích, které jsou ale neuvěřitelně prchavé a snad právě proto jsou pro sprejery tak významné. Jak říká jeden brněnský writer, nejdůležitější je mít své dílo na fotce. Zeď přetřou, vlak umyjí, ale fotka a zážitek zůstanou. Ať už graffiti vzniká kdekoli, je třeba vnímat i jeho nápaditost a nedostupnost při jeho provedení. Není to také jakási forma umění? Prokázat dovednost v nepříznivých podmínkách a sebevyjádřit se? Graffiti by se mělo jasně oddělit od tagování, kdy někdo jen tak bez námahy a nápadu zničí čerstvě opravenou fasádu.

Graffiti vzniklo na přelomu 60. a 70. let v New Yorku a jako forma vyjádření protestu chudých umělců se během 80. let rozšířilo po světě. Jeden obrazec se označuje jako piece a tvoří jej writer. Své dílo podepisuje svým tagem, tedy nápaditě ztvárněným podpisem. Právě jednoduché a nesmyslné tagy jsou nejčastějšími případy vandalismu spojovaného se sprejerstvím. Rozlišují se i další typy graffiti – rooftop na střeše, giraffiti  podél žebříků, nebo wholetrain, což je nejvyšší meta každého writera – pomalovaná celá vlaková souprava. Graffiti se vymezuje proti nudě betonů a šedi městského života.

Michael Kalábek