V Brně se vařila medvědí káva

Pro připomenutí brněnské kávárenské minulosti připravilo Turistické informační centrum komentovanou prohlídku městem.

Ani chladné počasí nezkazilo zájemcům o kavárenskou historii  chuť přijít v sobotu na nádvoří Staré radnice v Brně a nechat se postupně unést kávovým pohledem na Brno. Průvodkyně Monika Posbieglová na úvod prozradila, že kávu přivezl do Brna jako první Turek Achmed už v roce 1702. Podle historických pramenů to bylo vůbec poprvé, kdy mohl někdo na našem území kávu ochutnat. Praha tedy za Moravou přece jen v něčem zaostává.

Prohlídku Brna soustředěnou na současné i minulé kavárny zahájila průvodkyně Monika Posbieglová na nádvoří Staré radnice. Na úvod se zájemci dozvěděli, že už v devatenáctém století měly vyšší a střední třídy možnost vybírat si v Brně téměř ze třiceti kaváren. Ke kávě si chodili posedět povídavé slečny, pánové zahrát kulečník a všichni při tom poslouchali živou hudbu. „Já bych to chtěla jednou zažít,“ povzdechla si jedna z účastnic prohlídky. Na to průvodkyně pohotově zareagovala. Skupinka stála zrovna na Jakubském náměstí za kostelem, přímo před kavárnou Savoy. „Savoy se snaží navázat na svou původní tradici, majitelé tu pořádají každé úterý a čtvrtek tančírny swingu a tanga.“ Dnešní podobu a atmosféru získal Savoy ve třicátých letech díky funkcionalistické přestavbě. V té době se dovnitř vešlo tisíc lidí. „A krásně to tam vonělo,“ zasnila se průvodkyně. Vzduch totiž proudil přes vonné pryskyřice.

Zajímavou historii má i budova napravo od Savoye. Stačí se  posunout o století dříve a člověk se ocitne před zájezdním hostincem U Černého medvěda. Tam se pro změnu vešlo třicet koní k ustájení. Mimo to se U Černého medvěda prodávala káva, která byla údajně černá jako medvěd. Ať to znamená cokoli.

Když se promrzlá skupinka toužící po dalších informacích přesunula na ulici Českou, dýchla na ni první republika. Kousek odtud totiž stála Brichtova kavárna, kde vysedávala redakce Lidových novin a umělci jako Janáček, Čapek a Těsnohlídek. Když nebyli k nalezení tam, mohli vysedávat ještě o kousek vedle, ve Stopkově pivnici.

Kdo ještě neměl nachozeno a nakoukáno dost, mohl se projít kolem korza na Kolišti a narazit na repliku Zemanovy kavárny, která stávala v místě dnešního Janáčkova divadla. Přesnou kopii budovy, kterou původně projektoval Bohuslav Fuchs, nechali v devadesátých letech postavit nadšenci jen o kousek dál.

Brněnské kavárny prošly dlouhou a strastiplnou cestou. Začínaly jako luxusní místa zábavy, pak přerostly v prostory, kde se setkávali lidé všeho druhu. Za první republiky hromadně měnily jména z nehezky znějících rakouských variant na evropskou Aidu, Esplanade nebo třeba Savoy. Ve třicátých letech bylo mnoho kaváren přestavěno ve funkcionalistickém stylu, přičemž si ale zachovaly svou společenskou úlohu.

„Málokdo ví, že i dnes se dá v Brně stylově kavárensky žít,“ řekla na závěr prohlídky průvodkyně. Stačí prý zajít do kavárny Moravského zemského muzea, do LibertyCafé vedle Zelného trhu  nebo do tolikrát zmiňovaného Savoye.

Další články nejen o Brně najdete zde.

Autor: Adéla Beranová