V Brně ožili kreslení hrdinové japonských komiksů a seriálů

Brno - Před brněnským kinem Scala čeká dav lidí v nejroztodivnějších kostýmech a účesech. Není to fronta na maškarní, ani sraz pankáčů.  Dnes tady začíná festival japonského anime a mangy.

Nekteri se do svych postav doslova vziliFoto: Hana Míková

Otaku je japonský výraz pro někoho doslova posedlého japonským komiksem manga, filmy a seriály na motivy mangy  nazývané anime nebo počítačovými hrami. Toto slovo má hanlivý nádech, ale většina z dvanácti set návštěvníků, kteří se sešli o víkendu na šestém ročníku brněnského Animefestu, by se za otaku bez váhání označila.

Pohled na české fanoušky mangy a anime je vskutku skvostný. Manga i anime mají spoustu žánrů - od romantické shoujo (čti šó-džó) mangy, přes psychologické, sci-fi a fantasy mangy až k mangám se sportovní tématiku, což se projevuje i na vzhledu a oblečení fanoušků.  Kdo jen mohl, přišel přestrojen za hrdinu komiksu, filmu či seriálu. Růžové vlasy, kočičí uši a ocásek, rudé panenkovské šatičky nebo černé kimono s katanou u pasu jsou tu zřejmě běžnými doplňky. Třídenní festival začíná a Scala praská ve švech. První diváci zhlédnou soutěžní hudební videa od fanoušků sestříhaná z nejrůznějších anime. Největší potlesk mají vtipná videa s českou muzikou. Program festivalu se rozjíždí a v rukou diváků se objevují první energy drinky.

Ve Scale se celou noc promítají filmy a seriály. Ve velkém sále Břetislava Bakaly také běží promítačka

nonstop. Vzduch je tu vydýchaný a vedro k padnutí. „Kdybych si sundal boty, nikdo to nepozná,“ vtipně poznamená mladík v zadní řadě.  Promítání komplikují technické problémy. Po půl hodině čekání to někteří diváci vzdávají. A dělají dobře. Ukazuje se totiž, že film Resident evil: Rozklad nezachrání ani oku přitažlivá animace. Diváci se místy ironicky smějí, je to béčko. „To teda musel bejt dobrej film,“ okomentuje jeden z návštěvníků čekajících před sálem znuděné a ospalé obličeje těch, kteří odtud odcházejí. Začíná další program a prázdných plechovek od energetických drinků hodinu od hodiny přibývá.

Jak se neztrapnit v Japonsku 

Pokud nechcete být v Japonsku označeni za baka gaijin, hloupého cizince, který nezná japonské způsoby, vyplatí se navštívit přednášku o etiketě od slečny Hitsuji.  Ačkoliv je sobota a sotva deset hodin dopoledne, sál je téměř plný. Ve tvářích některých posluchačů se ale zračí únava. Ukazuje se, že Hitsuji je mladá sympatická Slovenka v tmavém kimonu. Její slovenský temperament kontrastuje s rezervovaností Japonců, kterou popisuje. Během hodiny se dozvídáme, že japonské nudle se zásadně srkají, že Japonci rozlišují to, co si myslí - nonne a to, co říkají - tatemae. Hlavní je pro ně neurazit druhého člověka. Také se dopustíte faux pas, když budete na návštěvě chodit po bytě v trepkách určených pouze do místnosti s toaletou nebo když nebudete mít po ruce svoji vizitku. Jakmile přednáška skončí, všichni se bleskově přesouvají, ať už na workshop přípravy sushi nebo na cosplay soutěž.

Publikum tleskalo Kocourovi v botách 

Cosplay je soutěž kostýmů. Hlasuje se o nejhezčí kostým hrdiny anime nebo mangy. Očividně je to

velice populární akce. Scala je opět nacpaná. „Stojím na jedné noze a ještě ne na vlastní,“ píší Šimek s Grossmanem v jedné povídce. Citát přesně vystihuje mou současnou polohu. Cosplay začíná. Dvojice moderátorů zpovídá soutěžící. Přichází dívka se svatozáří a kyjem pobitým hřeby, bojovník s kosou, která má trojitou čepel, Naruto se žlutými vlasy. Většinu kostýmů pomáhaly šít maminky soutěžících. Někteří jdou ve věrnosti až tak daleko, že si pořídili barevné kontaktní čočky za dvanáct set korun. Asi největší aplaus sklízí nejmladší účastník. Je mu šest a půl roku a přišel za japonskou verzi Kocoura v botách. Má dlouhou červenou košili se žlutou vázankou, kamaše a černý klobouk a na obličeji namalované kočičí vousky. Nechybí mu ani pořádný kord. Ukazuje na velké kocouří boty. „Mám v nich ještě moje, aby mi nepadaly,“ prozrazuje ostýchavě a publikum v sále se směje a tleská.

Po tlačenici na cosplayi  a dvou dnech přednášek a filmů přijde vhod chvilka odpočinku a  klidu. Pro tyto účely poslouží klimatizované sály v hotelu Intercontinental, kde se odehrávají přednášky. Je tu i několik stánků s mangou, přívěsky a záložkami, ale hlavně Manga knihovnička, kde si můžete hezky sednout a začíst se. Nabídka titulů je docela slušná. 

Konečně mám čas protřídit si dojmy z festivalu. Je toho hodně, co jsem nestihla - workshop kreslení mangy, přednášku o japonských legendách a další o technikách animace. A nedokážu se ubránit lítosti,  když si představím, jak dnes většina převlečených hrdinů sundá paruku, rozčeše vlasy, svlékne kostým, nasedne do vlaku a vrátí se ke svému obyčejnému životu. Jen málokomu se poštěstí stát se hrdinou. A i kdyby, nebude mít kostým, za kterým se každý otočí. Tato výsada zůstane jen hrdinům na stránkách mang a televizních obrazovkách. Proto se nedivím, že se fanoušci anime chtějí ve své oblíbené hrdiny alespoň na tři dny v roce proměnit.

Hana Míková