Už nepíšeme jen o ženách a alkoholu, říkají hiphopeři

Skupina Black Olives se pomalu ale jistě dere do popředí brněnské hiphopové scény. Posluchače láká na nové album, hudebníky zase na špičkové nahrávací studio.

Mužská cast skupiny Black Olives, zleva: DJ Dallas Wayne, MC alKahal, MC Slabik.Iva Strouhalova

Brněnská skupina Black Olives se nebojí zkoušet nové věci. Spojili hip hop s jazzem i klasikou, vybudovali vlastní nahrávací studio, vybavili je špičkovou technikou, a přitom jsou to čtyři studenti něco málo přes dvacet let. Českému publiku vzkazují: "Za tři roky nás budete znát všichni." O hudebních soutěžích, agresivitě v hip hopu i ženě ve skupině si přišli popovídat tři mužští členové Black Olives, producent Dallas Wayne a rapeři alKahal a Slabik.

Sešli jsme se ve vašem nahrávacím studiu, je to dnes normální, že má začínající kapela vlastní studio?

Dallas Wayne: Určitě je to spíš výjimka. Asi před dvěma lety jsme chtěli nahrát nějaké nové věci a využili jsme nabídky jednoho z mála profesionálních brněnských studií. Nicméně jsme nebyli spokojení ani s výsledkem, ani s přístupem, a ještě nás to stálo spoustu peněz. Tehdy jsme se rozhodli vybudovat naše studio.

alKahal: Vlastní prostory nám navíc dávají možnost si s každou nahrávkou vyhrát a věnovat jí maximum času. Nemusíme se stresovat tím, že budeme v pronajatém studiu platit další hodinu navíc.

Takže jste našli vhodné prostory a vlastníma rukama vybudovali nahrávací studio?

Dallas Wayne: Ano, první verzi studia jsme zvládli sami, občas pomohli rodiče, ale v podstatě všechno od rozvodu elektřiny až po zvukovou izolaci to byla jen naše práce. Loni jsme se rozhodli naše nahrávací prostory podstatně zdokonalit a s tím už nám částečně pomoha stavební firma.

Teď je vaše studio na takové úrovni, že k vám přichází nahrávat i poměrně známí brněnští interpreti.

Dallas Wayne: Ano, většinou jsou to různí zástupci brněnské hiphopové scény. Album u nás nedávno nahráli MoreloKatr, měli jsme tu třeba Tafroba, El Nina, Laru 303. O studio začíná být zájem a určitě to souvisí i s tím, že máme oproti některým jiným nahrávacím studiím velmi kvalitní a moderní techniku.

alKahal: Do budoucna bychom byli rádi, kdyby k nám chodili nahrávat noví začínající interpreti, kteří mají často strach jít do větších studií, kde se navíc setkají s neosobním, odměřeným přístupem. My jim naopak nabídneme pohodovou atmosféru a nebudeme je nikam honit.

Co může méně známá česká hiphopová skupina, jako je Black Olives, udělat pro to, aby se dostala do širšího povědomí posluchačů?

alKahal: Co se marketingu týče, mají to začínající kapely určitě těžké. Nicméně situace se pořád zlepšuje. Existují například různé hudební soutěže, které hledají nové talenty, což je dobrá možnost se zviditelnit. My ale sázíme především na neustálé zdokonalování naší hudby ve studiu a kvalitní tvorbu, kterou zpřístupníme na internetu, kde si ji může každý zdarma stáhnout. O to víc lidí se pak přijde bavit na náš koncert.

Mluvíte o hudebních soutěžích, několika z nich jste se sami zúčastnili. Jak tuto zkušenost zpětně hodnotíte? Pomohlo vám to k větší popularitě?

alKahal: Podle mě je pro nás pozitivní každé zviditelnění a soutěže hodnotím určitě kladně, i když jsem se setkal i s názorem, že podobné akce jsou nekvalitní a automaticky zařadí interpreta do jakési soutěžní škatulky.

Slabik: Často se taky setkávám s názorem, že když má člověk talent, tak žádné hiphopové soutěže nepotřebuje. Že má naopak zůstat takovým tím „dítětem ulice“ a nezúčastňovat se podobných komerčních akcí. Já si ale myslím, že je to pro neznámé interprety výborná příležitost.

Hodně posluchačů může oslovit i prolínání různých žánrů, které se ve vaší tvorbě objevuje. Je váš záměr přilákat tak nějaké fanoušky?

Dallas Wayne: Záměr v tom není, děláme hudbu tak, jak nás to baví.

Slabik: Ale i tak, aby to bavilo posluchače. Kombinujeme různé styly, na kterých jsme vyrostli, a vzniká z toho hodně melodický zábavný hip hop.

Jakým tématům se věnujete ve svých textech?

alKahal: První kompilace byla hlavně o alkoholu a o ženách, takové doznívání puberty. Teď už je ale škála našich témat určitě pestřejší.

Dallas Wayne: Na novém albu řešíme i vážnější věci, různé problémy, kterých si v Česku všímáme. Zárověň se snažíme o originalitu, neotřelost a nadsázku. Jeden nový kus je například o cirkusácích a kočovném životě, je to taková představa našeho hudebního života. Naopak se v našich textech vyhýbáme urážkám konkrétních lidí.

Přitom právě urážkami a vulgaritami se hip hop často jen hemží. Jak se k tomu stavíte?

Slabik: Úlohou dissů, neboli urážek, které se strefují většinou do nějakého konkurenta v rapu, je v českém prostředí hlavně zviditelnění a upoutání pozornosti. Nechceme být v textech tak negativní, vůbec to neřešíme.

alKahal: Všechny tyhle dissy a vulgarity se v hip hopu objevovaly už od jeho vzniku v Americe. Lidi, kteří stáli u zrodu tohoto žánru, řešili problémy života v ghettech, bránili svoje území před gangy a chtěli demonstrovat sílu i skrze svoje texty.

Slabik: A ten agresivní duch v hip hopu pořád přetrvává.

V kapele je kromě vás tří ještě zpěvačka Andrey. Říká se, že žena na palubě přináší smůlu a mnoho hudebních skupin by to jistě potvrdilo. Nebojíte se, že to bude i váš případ?

alKahal: To určitě ne, je to naše černá oliva!

Slabik: Andrea je okrasa kapely a navíc velká exhibicionistka, koncerty mají díky její živelnosti spoustu energie.

Dallas Wayne: Navíc nás její zpěv odlišuje od naprosté většiny jiných skupin, které hrají hip hop. Ale žádný konflikt mezi námi nikdy nevyvolala.

Hrajete spolu už čtyři roky, takže kdy bude Black Olives konečně znát celá republika?

alKahal: Podle toho, jak se podaří rozhovor! (smích)

Dallas Wayne: Záleží to i na věku, my jsme na hip hopové hvězdy ještě docela mladí. Modly se staly v tomhle žánru vždycky z lidí kolem třicítky, k těm se přece jenom líp vzhlíží. Alespoň v Česku to tak zatím funguje. Takže to vidím tak za tři roky.

Pokud se to ale podaří, jste připravení se vzdát jiných plánů do budoucna a věnovat se hudbě na sto procent? Přece jen jste studenti a máte možná i jiné vize o vašem povolání.

Dallas Wayne: Živit se hudbou, to je můj plán do budoucna. Určitě to vyjde!

Slabik: Snad každý, kdo dělá hudbu, sní o tom, že se tím bude živit.

alKahal: Rozhodně! Bylo by krásné být svobodný a dělat jen to, co mě baví.

Iva Strouhalová