Učitelé by měli být na sociálních sítích, říká češtinář

Na sociálních sítích vystupuje pod přezdívkou Běžící češtinář. Jarmil Vepřek se věnuje popularizaci českého jazyka, pracuje jako korektor a připravuje studenty na přijímací zkoušky. „Výuka musí bavit učitele i žáky," říká.

Velkým tématem jsou aktuálně maturity. Občas z různých míst zaznívá, že studenti dostanou zkoušku z dospělosti „zadarmo“. Je to podle vás pravda, nebo to mají naopak těžší?

Maturity jsem poslední rok řešil hodně. Moc nechápu studenty, kteří by chtěli jen úřední maturitu. Myslím si, že zas tak hrozné podmínky nemají. V didaktickém testu z češtiny musí splnit jen 44 procent, to opravdu není moc. A ten test objektivně není náročný. Drtivou většinu věcí by měli studenti zvládnout vyřešit selským rozumem, potřeba teoretických znalostí je naprosto minimální. I když nejsem žádný milovník testů, nevidím důvod, proč by se měl rušit. Samozřejmě úplně něco jiného je praktická zkouška, kde mohou učitelé klást na zkoušené žáky subjektivní nároky.

Letos maturanti nepíšou slohovou práci, navíc si mohou zvolit, jestli budou skládat ústní část zkoušky. Jak vnímáte tyto změny?

Pokud se něco mělo ulehčit, byla to právě ústní část nebo slohová práce. Ale nemyslím si, že byl dobrý nápad ji rušit. Mělo se maximálně zmírnit hodnocení nebo prodloužit čas. Protože i když člověk v posledním ročníku nechodí do školy, měl by být schopný napsat obstojný text.

Co šlo, případně ještě jde udělat ve školství v pandemii lépe?

To je hrozně komplikované. Vláda teď prakticky nemůže udělat rozhodnutí, které by podporovali všichni. Buď si popudí studenty nebo veřejnost. Je podle mě dobře, že prioritu dostala bezpečnost. Bohužel se ale distanční výuka nezvládla na všech školách. Neexistovala žádná kontrola a všechno bylo na učitelích. Někteří k výuce přistupovali hodně ledabyle. Určitě by se spousta věcí dala udělat lépe, spíše ale u konkrétních jednotlivců než v obecných řešeních.

Výuka musí bavit učitele i žáky

Co je potřeba dělat, aby výuka na dálku za něco stála?

V distanční výuce se dá dělat spousta věcí, které učitel normálně nemá k dispozici – například využívat různé grafické prvky, sdílené dokumenty a podobně. Ale chybí kontakt. Velkým problémem je, když si žáci nezapínají kamery. I když jim to řekneme, stejně si je polovina nezapne. A čím jsou žáci starší, tím méně to chtějí dělat. Což je pro mě hrozné, protože vidím dvacet siluet, a žádného člověka. Rád dělám v hodinách vtípky, často ale ani nevím, jestli na ně někdo reaguje.

Jak radíte svým studentům, aby distanční výuku zvládali lépe?

Je tam spousta faktorů. Osobně mi ta forma přijde celkem pohodová, žák ale musí projevit nějakou snahu. Ale je to i na kantorech. Například včera mi psala jedna studentka, že jejich paní učitelka vždycky po dvaceti minutách hodiny řekne: „Mě už to tady tak nebaví.“ To je pak těžké. A samozřejmě když se něco podobného děje i v normálních hodinách, je to ještě horší. Vždycky říkám, že výuka musí bavit učitele i žáky, jinak nikdy nebude tak efektivní, jak by mohla.

Jazykové profily sledují hlavně ženy

Loni na jaře jste začal na Instagram přidávat příspěvky o češtině, nedávno jste spustil web. Byla pandemie impulzem k této práci?

Už dříve jsem na sítě přidával krátké texty o češtině. Když začala karanténa, lidé mi psali, že by jich chtěli víc. Navíc se blížily přijímačky a maturity. Takže jsem váhal, jestli se mám zaměřit jenom na češtinu, nebo jestli ji mixovat s během. Což se nakonec stalo. Od konce loňského května připravuju kvízy a příspěvky na Instagram. Dále funguju na Twitteru a Facebooku. Dokonce jsem zkoušel i TikTok, ten mě ale moc nechytnul. Na webu chci nabízet webináře, klasické přednášky nebo třeba výstavy. Všechno by se mělo týkat popularizace češtiny nebo lingvistiky, aby si lidé uměli představit, co to lingvistika je. Sám jsem to nedovedl, dokud jsem ji nezačal studovat.

Kdo je skupinou, na kterou se snažíte cílit?

Snažím se psát své texty pro kohokoliv, koho zajímá čeština. Denně mi píšou různí lidé, možná dokonce více dospělí než žáci. Když jsem dělal první webinář, zhruba polovina účastníků byli studenti, zbytek starší lidé. A sledují mě především ženy. Zjistil jsem, že to tak je skoro u všech češtinářů. Zhruba osmdesát procent sledujících jazykových profilů tvoří ženy.

Jakým způsobem vytváříte své příspěvky?

Vymyslím grafiku, napíšu k ní pokud možno něco vtipného a do popisku přidám výklad. Chci být v rámci češtinářů na sítích jeden z náročnějších. Například kdybych kvízy dělal jednodušší, asi by nalákaly více lidí. Často to pozoruji u jiných profilů – lidé na ně přijdou, udělají si kvíz, mají v něm třeba jednu chybu a jsou spokojení. A napíšou: „Pojďte si vyzkoušet, jestli jste stejně dobří jako já!“ U mě většinou dopadnou strašně. Ale já si na té náročnosti zakládám.

Snažíte se češtinu dělat zábavnou. Pomohlo by její výuce, kdyby na sociálních sítích bylo více učitelů?

Určitě. Přesouvá se na ně stále více oblastí – firmy, školy nebo učitelé. Mezi mladými učiteli je podle mě minimum těch, kteří na sítích nejsou. U těch starších to je samozřejmě horší, občas nemají blízko k technice. Je to těžké – určitě by to pomohlo, ale nemůžeme to nikomu nakázat.

Chyby děláme všichni

Občas slyším názory, že čeština je příliš složitá a že by se měla zjednodušit. Existuje podle vás nějaká oblast, kde by to bylo možné?

Možná by šlo zjednodušit některá pravidla s velkými písmeny nebo uvolnit psaní čárek tam, kde nemění význam. Dále mě napadá třeba bychom a bysme. Kdyby obojí bylo uznáno jako spisovné, nikomu by to asi neublížilo. Horší je, když někdo navrhuje třeba zrušení rozdílu mezi i/y. Totálně by to změnilo podobu psané češtiny. Navíc by to devalvovalo všechno, co kdy vyšlo tištěně. Najednou by všechno bylo zastaralé. A další otázkou je, jak dlouho by trvalo, než bychom si všichni zvykli na to psát třeba jen měkké i. Nebo kolik by následovalo rozbrojů mezi generacemi. Myslím, že náš pravopis není tak šílený, abychom něco takového museli řešit.

Stává se, že někdy ujede chyba i vám?

Pořád. To se stává každému. Pokud píšu na klávesnici, je jich minimum, na počítači je totiž mnohem méně prostoru k chybovosti než na mobilu. Občas se ale překliknu nebo mi třeba vypadne mezera. Pravopisné chyby děláme všichni, gramatické málokdy, to spíš když mluvíme.

Jarmil Vepřek

Pod přezdívkou Běžící češtinář se na sociálních sítích věnuje popularizaci češtiny. Vystudoval bohemistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, v roce 2018 z ní získal doktorát. Pracuje jako korektor, mimo to se věnuje psaní učebnic a přípravě žáků na přijímací zkoušky ve společnosti Amos Brno.

Autor: Daniela Krásenská