U nás se smrká potichu, říká studentka z Turecka

Každé začátky jsou těžké. Zvlášť pokud vycestujete do cizí země, kde neznáte řeč daného státu, jejich kulturu a zvyky. Své o tom ví i studentka z Turecka Kübra Kiraç, která před třemi měsíci přijela do Česka přes program Comenius, který je zaměřený na školní vzdělávání.

Dvaadvacetiletá studentka angličtiny z Pedagogické fakulty Bosporské univerzity v Istanbulu Kübra Kiraç si chtěla prohloubit své znalosti a zkušenosti a rozhodla se vycestovat do zahraničí. Díky mezinárodnímu projektu Comenius se dostala až do Česka, kde v současné době pracuje jako asistentka na Základní škole Novolíšeňská v Brně. „Projekt Comenius nabízí možnost asistentství na školách v mnoha evropských zemích, kam může student vycestovat až na dobu pětatřiceti týdnů. Každému studentovi je pak v dané zemi přiřazena škola, kde bude učit. Mým cílem není jen nasbírat učitelské zkušenosti, ale hlavně ukázat žákům kulturu země, ze které pocházím,“ vysvětluje Kübra důvod, proč se rozhodla do projektu přihlásit.

Turecko a Česko se v mnoha ohledech naprosto odlišují, cílem celého projektu je tedy i zmenšit předsudky mezi jednotlivými kulturami. „Dostala jsem na výběr z pěti zemí, kam bych mohla jet. Chtěla jsem do Španělska nebo Itálie, Česko byla až moje třetí volba,“ říká studentka. Když obdržela e-mail s informací, že jí byla přidělena základní škola v Brně, začala si zjišťovat informace. „Hned jsem googlovala, kde je Brno. Bylo tam napsané, že je v České republice, ale nikdy předtím jsem o Brně neslyšela,“ vypráví. Její rodina ji podporovala a věřila, že to pro ni bude obrovská zkušenost.

Nejtěžší byly začátky, česká kultura je úplně jiná než ta turecká. Kübra si tak musela zvyknout na mnoho odlišností, ať už se týkají jídla, chování lidí nebo školství. „Rozdílné jsou například i spací návyky. V Turecku moc rádi spíme a vy začínáte pracovat mnohem dřív než my,“ popisuje některé z problémů studentka. Potíže měla i v restauracích. Z náboženských důvodů nejí vepřové maso, jídelní lístky v českých hospodách ale většinou nemají anglické překlady. Vybrat si oběd je tak pro ni často nadlidský úkol.

„Myslím, že se liší i chování lidí. V Turecku jsme asi přátelštější. Našla jsem si předem nějaké blogy, kde se psalo, že Češi jsou chladní. Vím, že jsou to předsudky, ale trošku jsem se bála, než jsem sem přijela,“ objasňuje své obavy Kübra. Čím déle žije v Brně, tím víc však vidí, že jsou Češi i hodní a laskaví. „Češi jsou přátelští, ale musí s nimi člověk mluvit a strávit s nimi čas,“ svěřuje se se svými postřehy. Na druhou stranu se ale setkala i s tou méně příjemnou stránkou. „Lidé tady mě moc nepodporují. Já mluvím jen anglicky, oni jen česky. Když se chci někoho na něco zeptat, tak se mi ani nesnaží porozumět. Někdy si myslím, že se jim nechce vůbec vynakládat úsilí do toho, aby mi rozuměli,“ stěžuje si.

Některé činnosti považujeme za samozřejmé a ani si neuvědomujeme, že pro jiný národ je to něco nepředstavitelného. „Když jsem poprvé přišla do školy, jeden z žáků byl nachlazený a smrkal hrozně hlasitě,“ popisuje příhodu Kübra. V Turecku je hlasité smrkání považováno za neslušné a nevhodné chování. „Byla jsem opravdu překvapená, u nás se smrká potichu. Kdyby tohle udělal v Turecku, všichni by se asi začali smát nebo něco podobného, protože je to nevychované a divné,“ dodává. Rozdíly panují i ve vzhledu žáků. „Žáci na základní škole jsou velmi mladí, ale přesto vypadají starší než já. To je pro mě zvláštní, v Turecku si například nemůžete obarvit vlasy a jít tak do školy. Ředitel by vás napomenul, abyste si vlasy odbarvili zpět na svou přirozenou barvu. Studentky se taky nesmí malovat nebo nosit nějaké krátké sukně. Ale tady se to všechno smí,“ diví se Kübra.

V současné době jsou žhavým tématem Vánoce. Někteří ještě shánějí vánoční dárky, jiní si pomalu užívají vánoční pohodu. To všechno bylo ale pro Kübru velké překvapení. V Turecku coby muslimské zemi se totiž svátky klidu a míru neslaví. „V době Vánoc si můžeme zdobit stromečky nebo domy, ale neslavíme je jako náboženský svátek. Všichni se scházíme až na Nový rok, kdy jíme, bavíme se a dáváme si dárky.“ České Vánoce se ale Kübře velice líbí. „Vy jste všichni tak nadšení a scházíte se. Nikdy předtím jsem neviděla Brno takové jako nyní. O víkendu tam bývalo ticho, všechny obchody zavřené. Ale teď jsou všichni venku a navštěvují trhy. My nic takového nemáme, takže jsem se na ně taky byla podívat, je to moc hezké,“ hodnotí české zvyky Kübra.

Kübra se dorozumívá výhradně anglicky. Česky se však zatím nijak víc učit neplánuje. „Snažím se pochytit češtinu, ale moc se mi do toho nechce. Vím, že až odjedu, tak už ji nikdy nebudu potřebovat, takže moje motivace není moc velká.“ Českou republiku ale určitě plánuje v budoucnu navštívit. „Nemyslím, že bych se chtěla do Česka přestěhovat. Nejsem typ člověka, který dokáže žít bez rodiny, takže možná kdyby se sem přestěhovala i má rodina. Nikdy neříkej nikdy. Určitě ale Česko ještě někdy navštívím,“ zakončila své vyprávění Kübra.

Více článků naleznete zde. 

Martina Řihánková