Tuřanské hody: Když jde o tradici, pohodlí musí stranou

Třetí víkend v říjnu patří v Tuřanech lidové veselici. Pořádat Tuřanský hode, jak se slavnosti v této brněnské městské části říká moravským nářečím, je pro stárky zábavou a věcí hrdosti více než šedesát let.

Po parketu tuřanské sokolovny víří děvčata v naškrobených pestrobarevných sukních a sálem zní tóny moravských lidových písní. Krojované páry se ladně pohybují do rytmů valčíku a polky, aniž by, a to zejména dívky, daly najevo, že kvůli krojům váží asi o deset kilo víc. V Tuřanech se totiž narozdíl od krátkého kyjovského nosí zdejší původní kroj, jehož sukně dívkám sahá do půli lýtek. „Tradiční tuřanský kroj má pod svrchní brokátovou sukní nejčastěji pět spodniček. Patří k němu škrobené rukávce, barevná kordulka a bílé pletené punčochy. Děvčata také nosí na hlavě tyrolský šátek uvázaný typickým tuřanským úvazem,“ vysvětluje Ivana Kolečková, která se každoročně stará o taneční přípravu krojovaných párů.
Písnička skončila a muzikanti odešli na pauzu. Místo nich teď budou zpívat krojovaní. Dokola putuje džbánek s vínem, kterým krojované napájí hlavní stárek. Nemusíte přemýšlet dlouho, abyste pochopili, proč se většina děvčat pít zdráhá, zatímco pánové si přihnou rádi. Tuřanský kroj s sebou totiž u děvčat nese stejný problém, jako ve středověku rytířské brnění. Zkrátka, musíte to vydržet. Ani tento rok však ona nevýhoda dívky od udržování tradic neodradila. „V kroji se cítím dobře. Baví mě chodit na hody, jsou tu známí a taky si ráda zatančím,“ říká Yveta Sychrová.
Zato kluci v krojích to mají o poznání lehčí. Na vyšívanou košili obléknou jen tmavomodrou vestu se zlatými knoflíky, k tomu lehké černé kalhoty a polobotky. Stárci mají navíc zdobené klobouky, zdobené kšandy, vysoké boty a dřevěné právo. „Právo má první stárek a znamená to, že vede celé hody, dle tradice by se všechno mělo řídit podle něj,“ řekl Jarek Musil, který na hody chodí již deset let.
Letošního prvního stárka však nelze přehlédnout ani bez práva a bez klobouku. Dvoumetrový velikán Jiří Toninger teď spolu se stárky Jiřím Sychrou a Zbyňkem Záveským ohlásili tradiční tance krojovaných – lendlera a šotyšku. „Lendler je zapomenutá variace mazurky a šotyška je starý řemeslný tanec,“ vypráví Ivana Kolečková. Jak se vystoupení krojovaných chýlí ke konci, pánové jsou čím dál nervóznější. Při poslední pasáži šotyšky se roztěkaně ošívají a ohlíží, aby to nebyli právě oni, kdo letos přijde o botu. Nic na tom, že naproti tančí partnerka, vyzout nováčka anebo kteréhokoli krojovaného, který si „o to říká“, je výzva a tradice zároveň. Z krátkého zápasu mezi sukněmi děvčat vychází nováček výjimečně vítězně a ušetřil si tak ostudu sólo tance na boso a snad i pivo pro úspěšného lovce.
K závěru večera následuje sólo loňských stárků, kteréžto předtančení je pro své zakončení velmi oblíbené mezi kluky. Poté co si s loňskými stárky a stárkami krojovaní zatančí, vyhrne se mužská část krojovaných ze sálu a v té chvíli se předsálí otřásá „hospodskými sprostonárodními“ za doprovodu slivovice. Na sále zatím zpívají děvčata a z jejich tváří už lze číst únavu. Není divu, vždyť kromě toho, že celý večer se sotva napijí a nají, si holky v kroji nemohou ani odpočinout. „Sukně váží asi sedm kilo. Navíc si s nimi nemůžete sednout,“ popisuje Klára Baláková.
Ve dvě hodiny ráno tak dívky spěchají domů, aby mohly šaty co nejdříve svléknout  a zregenerovat se na další den, kdy vyrazí do průvodu po dědině.

Po parketu tuřanské sokolovny víří děvčata v naškrobených pestrobarevných sukních a sálem zní tóny moravských lidových písní. Krojované páry se ladně pohybují do rytmů valčíku a polky, aniž by, a to zejména dívky, daly najevo, že kvůli krojům váží asi o deset kilo víc. V Tuřanech se totiž narozdíl od krátkého kyjovského nosí zdejší původní kroj, jehož sukně dívkám sahá do půli lýtek. „Tradiční tuřanský kroj má pod svrchní brokátovou sukní nejčastěji pět spodniček. Patří k němu škrobené rukávce, barevná kordulka a bílé pletené punčochy. Děvčata také nosí na hlavě tyrolský šátek uvázaný typickým tuřanským úvazem,“ vysvětluje Ivana Kolečková, která se každoročně stará o taneční přípravu krojovaných párů.

Písnička skončila a muzikanti odešli na pauzu. Místo nich teď budou zpívat krojovaní. Dokola putuje džbánek s vínem, kterým krojované napájí hlavní stárek. Nemusíte přemýšlet dlouho, abyste pochopili, proč se většina děvčat pít zdráhá, zatímco pánové si přihnou rádi. Tuřanský kroj s sebou totiž u děvčat nese stejný problém, jako ve středověku rytířské brnění. Zkrátka, musíte to vydržet. Ani tento rok však ona nevýhoda dívky od udržování tradic neodradila. „V kroji se cítím dobře. Baví mě chodit na hody, jsou tu známí a taky si ráda zatančím,“ říká Yveta Sychrová.

Zato kluci v krojích to mají o poznání lehčí. Na vyšívanou košili obléknou jen tmavomodrou vestu se zlatými knoflíky, k tomu lehké černé kalhoty a polobotky. Stárci mají navíc zdobené klobouky, zdobené kšandy, vysoké boty a dřevěné právo. „Právo má první stárek a znamená to, že vede celé hody, dle tradice by se všechno mělo řídit podle něj,“ řekl Jarek Musil, který na hody chodí již deset let.

Letošního prvního stárka však nelze přehlédnout ani bez práva a bez klobouku. Dvoumetrový velikán Jiří Toninger teď spolu se stárky Jiřím Sychrou a Zbyňkem Záveským ohlásili tradiční tance krojovaných – lendlera a šotyšku. „Lendler je zapomenutá variace mazurky a šotyška je starý řemeslný tanec,“ vypráví Ivana Kolečková. Jak se vystoupení krojovaných chýlí ke konci, pánové jsou čím dál nervóznější. Při poslední pasáži šotyšky se roztěkaně ošívají a ohlíží, aby to nebyli právě oni, kdo letos přijde o botu. Nic na tom, že naproti tančí partnerka, vyzout nováčka anebo kteréhokoli krojovaného, který si „o to říká“, je výzva a tradice zároveň. Z krátkého zápasu mezi sukněmi děvčat vychází nováček výjimečně vítězně a ušetřil si tak ostudu sólo tance na boso a snad i pivo pro úspěšného lovce.

K závěru večera následuje sólo loňských stárků, kteréžto předtančení je pro své zakončení velmi oblíbené mezi kluky. Poté co si s loňskými stárky a stárkami krojovaní zatančí, vyhrne se mužská část krojovaných ze sálu a v té chvíli se předsálí otřásá „hospodskými sprostonárodními“ za doprovodu slivovice. Na sále zatím zpívají děvčata a z jejich tváří už lze číst únavu. Není divu, vždyť kromě toho, že celý večer se sotva napijí a nají, si holky v kroji nemohou ani odpočinout. „Sukně váží asi sedm kilo. Navíc si s nimi nemůžete sednout,“ popisuje Klára Baláková.

Ve dvě hodiny ráno tak dívky spěchají domů, aby mohly šaty co nejdříve svléknout  a zregenerovat se na další den, kdy vyrazí do průvodu po dědině.

Jana Dostalová

Více fotek najdete na www.munimedia.cz .