Trpěla kvůli touze po dítěti. Zatím zbytečně

Za posledních několik měsíců zažila Petra strašnou bolest. Moment, kdy se s manželem rozhodla, že podstoupí umělé oplodnění, jí změnil život. Pocity štěstí, naděje a velké plány, to vše v jediném okamžiku zmizelo. Utrpení, kterým si Petra kvůli touze po dítěti prošla, bylo zbytečné.

„Člověku vůbec nedojde, že by mohl m

ít s otěhotněním problémy,“ začíná vyprávět třiadvacetiletá Petra, která si s ohledem na intimnost tématu nepřála zveřejnit příjmení. O dítě se s manželem začali snažit před rokem a půl. Petře se ale pořád nedařilo přijít do jiného stavu. „Gynekologovi naše roční marné snažení nepřipadalo vůbec divné. Tvrdil, že jsem mladá a s manželem to máme zkoušet dál,“ vzpomíná Petra.

Nejistota mladých manželů ale narůstala, a proto se rozhodli zajít na test plodnosti. Výsledky oběma dopadly dobře. Každý by dítě mohl mít, ale s někým jiným. To odmítli. Zbývaly tedy tři možnosti: zkoušet dál otěhotnět přirozenou cestou, inseminace – zavedení spermií do dělohy, nebo mimotělní oplodnění. „V nemocnici nám o mimotělním oplodnění tak pěkně povídali, že jsme jím byli s manželem nadšení,“ vysvětluje s úsměvem Petra.

Než ale pár mohl podstoupit samotné umělé oplodnění, musel projít náročnou přípravou. Aby se Petře ve vaječnících utvářelo více vajíček, začala pravidelně užívat hormonální léky. Prvotní aplikaci nosními kapkami brzy nahradila injekce. „Manžel mi stříkačkou každý den aplikoval dávku hormonů do podbřišku. Sama bych to asi nezvládla. Navíc to bylo docela bolestivé,“ líčí svůj zážitek Petra. „Pravidelně jsem v té době jezdila na ultrazvuk, aby lékaři mohli sledovat, jak vajíčka dozrávají a mohli je ve správný čas odebrat,“ popisuje přípravy. Po měsíci hormonální léčby, který Petra strávila doma na neschopence, si lékaři pár konečně pozvali na odběr. „Nezapomenu, jak jsem se bála. Celé to šedé nemocniční prostředí na mě působilo strašně depresivně,“ sděluje vzpomínky na okamžiky těsně před tím, než ji odvezli na operační sál. „Když jsem se probudila, pořád jsem ležela na sále. Odběr vajíček totiž ještě nebyl hotový. Ta bolest byla nesnesitelná,“ líčí nepříjemnou zkušenost Petra. „Jediné, co mě v ten moment povzbuzovalo, byl fakt, že jsem měla podle lékaře nadmíru zralých vajíček a partner zase nadprůměr aktivních spermií,“ dodává.

Vysoký počet zralých vajíček však neznamenal vyšší šance na úspěch. Pojišťovna sice první tři pokusy umělého oplodnění částečně hradí, každý pár ale doplácí podle toho, kolik vajíček si chce nechat oplodnit. Z devatenácti zralých si tak mladý pár mohl dovolit pouze osm. Stála je 21 tisíc. „Celou částku jsme museli ihned zaplatit, takže jsme v té době neměli ani peníze na normální nákup,“ přibližuje nelehkou situaci Petra. Oplodnit se však podařilo jen čtyři vajíčka, která stačí na dva pokusy.

Zavedení embrya už bylo rychlé a bezbolestné. Další kontrola Petru čekala po čtrnácti dnech, které trávila doma v klidu. „Pomalu jsme začínali plánovat, jakou miminku koupíme výbavičku, oba jsme hladili bříško a těšili se, až nám v nemocnici s jistotou řeknou, že z nás budou rodiče,“ vzpomíná na radostné momenty Petra.

Ty ale netrvaly příliš dlouho. Po týdnu Petra začala slabě krvácet. Když si navíc udělala těhotenský test, byl negativní. „Nedá se popsat, jak mi bylo. Pořád jsem jen přemýšlela, jestli jsem těhotná, nebo ne. Uklidňovala jsem se, že to k tomu třeba patří. Nakonec jsem noc před kontrolou vůbec nespala. Měla jsem strašné nervy,“ třese se jí hlas.

Následující den Petře odebrali vzorek krve. „Sestřička nás povzbuzovala, že ještě pořád máme s manželem šanci. Jenže lékař mi nakonec řekl, že ...,“ Petře po obličeji stékají slzy. Až po chvíli pokračuje: „Že to prostě nevyšlo. Sice jsem s tím už počítala, ale v ten moment jsem se prostě složila. Je strašně těžké prožívat něco takového úplně od začátku a neotěhotnět přirozeně. Vnímání celého toho procesu je pak strašně intenzivní,“ povídá už klidnější Petra.

Další pokus pár čeká za dva měsíce. Mladá žena si nedokáže představit, že by to nevyšlo. „Umělé oplodnění je pro nás moc drahé. A to neuvažuju, že bychom platili celou částku – asi šedesát tisíc. Navíc nechci znovu zažívat ten obrovský nápor na psychiku. Pokud tedy neotěhotním, budeme to muset nechat na přírodě,“ uzavírá Petra. 

Daniela Vajbarová