Tričko a džíny nosím i zde, říká mladá Češka žijící v Egyptě

Pokud se v tuzemsku mluví o Češkách, které se provdaly do muslimských zemí, obvykle má příběh nešťastný konec. O tom, že to může být i jinak, promluvila jednadvacetiletá Barbora Pašková.

Barbora Pašková se narodila před jednadvaceti lety v jihočeském městě Sezimovo Ústí, kde vychodila i základní školu. Po gymnáziu se ale rozhodla Českou republiku opustit a přestěhovala se do egyptského Sharm el Sheikhu. Na letní dovolené se zamilovala do svého nynějšího snoubence a místo vysoké školy odjela k pyramidám. Celé okolí včetně mě jí rozhodnutí vymlouvalo. Dnes jsme překvapeni, jak se s arabskou kulturou sžila a jak je spokojená.

V čem jsou podle tebe hlavní rozdíly života v České republice a v Egyptě?

Hlavní rozdíl vidím v kultuře. Egypťani jsou uzavřenější, vášnivější a také žárlivější. Například není dobré, aby v autobuse seděl vedle ženy cizí muž. Na druhou stranu jsou velcí gentlemani. Zvykem je, že ženám otevřou dveře, postarají se o ně a tak dále. Velmi to souvisí s tím, že téma sexu se neprezentuje na veřejnosti. Například ve filmu sexuální scény vymažou, v televizi ani v médiích se s tím člověk nesetká. Je tedy jasné, že když vidí Egypťani Evropanku v sexy oblečení, sesypou se na ni jak kobylky.

Není ti to nepříjemné? Vzhledem k tomu, v čem jsi byla zvyklá žít v České republice.

Zprvu je to pro Evropanky nezvyklé, ale pokud slyšíš, co se může všechno stát, dáš si na to pozor a respektuješ jejich kulturu. Například jedna maďarská delegátka čekala večer spoře oděná na autobus a zastavilo před ní auto s Egypťany. Mysleli si totiž, že je to prostitutka. Začali ji tahat do auta, ona se ale ubránila – jednoho kopla do rozkroku a ostatní se sebrali a odjeli. Zde v Sharm el Sheikhu to není tak přísné. Jelikož tu je mnoho hotelů, tak jsou místní zvyklí na turistky v minisukních. V jiných částech Egypta bych ale toto oblečení nedoporučovala.

Jiný kraj, jiný mrav – aneb minisukně jen pro prostitutky

Kde vidíš hlavní rozdíl v soužití s Egypťanem a Čechem?

Když se dívka provdá za Egypťana, tak má jistotu, že ji muž neopustí jen proto, že ho omrzela. Je i menší pravděpodobnost, že ji manžel podvede. Manželství si zde váží mnohem více než v České republice. Na druhou stranu jsou Egypťani velmi žárliví, manželky si hlídají a starají se o ně. Jsou také velmi vázaní na rodinu a přejímají její názory.

U nás se traduje názor, že muslimové berou manželku jako majetek a podle toho se k ní chovají. Co si o tom myslíš?

Existují dva typy Egypťanů. Jedni si vezmou Evropanku pro vízum nebo peníze a druzí z lásky – a podle toho se k ní chovají. Také záleží, z jaké rodiny muž pochází. Jedni jsou velice benevolentní, náboženství pro ně nehraje velkou roli. Jen není ideální, aby žena nosila například minisukni a výstřihy. U druhého typu je zle, pokud žena nedělá to, co muž chce. Oba typy jsou ale rodinně založení, takže je normální, že nejdéle do pěti let bude mít pár děti. A ne jen jedno, jak je zvykem v České republice.

Jak jsi musela změnit své chování a styl oblékání konkrétně ty?

Jelikož jsem se po přestěhování do Egypta rozhodla konvertovat k islámu, nosím šátek a normální oblečení – tedy džíny a tričko. Nejsem nijak omezovaná. Chodím si, kam chci. Rodina mého přítele je nábožensky založená. Je tedy rozdíl v tom, že si například s mužskými členy rodiny nepodám ruku, ale jen se pozdravíme.

Cizinka vyjde Egypťana levněji – později se ale prodraží

Chovají se k tobě ostatní lidé jako k ženě jinak než k Egypťankám?

Záleží na tom, jak mne poznají. Pokud vidí, že nosím šátek, berou mě úplně stejně jako ostatní Egypťanky. Když zjistí, že jsem cizinka, víc si mě váží. Mužští většinou závidí tomu, kdo si vezme cizinku. Místní ženy se o sebe moc nestarají, neřeší svou váhu ani vzhled. Platí zde přísloví: Cizinka po ránu sice nevypadá jako nestvůra, ale její jídlo není tak chutné. Je to i otázka peněz. Pokud si muž vezme Egypťanku, musí ji koupit zlato v hodnotě, kterou určí její rodina. Cizinka tedy vyjde zezačátku levněji (směje se).

A později už ne?

Myslím si, že spíš naopak. Cizinka chce jezdit do své země, má větší nároky a požadavky jak na bydlení, tak na život celkově. Egypťanky jsou vychovávány tak, že by měly být skromné a co nejvíc z manželovy výplaty ušetřit. Nejsou zvyklé na náš evropský standard. To, co pro nás znamená standard, je pro ně přepych.

Jak trávíš běžný den?

V době, když jsem nepracovala, tak jsem ho trávila úplně stejně jako doma v České republice. Vstala jsem, nasnídala jsem se, uklidila a uvařila. Pak jsem si šla třeba sednout s kamarádkou nebo ven na procházku. Ted‘, když pracuji v hotelu jako supervisor od rána do večera, přijdu domů kolem sedmé večer a relaxuji. Velký rozdíl tedy nepociťuji.

Zamilované Evropanky si většinou uvědomí pozdě, že takhle žít nemohou

Jaký je podle tebe problém v situacích, kdy se dívky zamilují na dovolené do muslimů a po pár měsících odjíždějí zklamané domů?

Podle mého názoru jsou hloupé od začátku. Problém je v tom, že devadesát devět procent potká svého manžela v turistickém letovisku, ale oni jsou z jiných částí Egypta. To znamená obrovský kulturní rozdíl – v odlehlých částech je vše více tradiční. Pro Evropanku, která se pouze zamilovala, ale arabská kultura jí nic neříká, není možné žít takový život. Poté, co na to žena přijde, je už většinou pozdě.

Existují podle tebe nějaké stereotypy, které máme my o muslimech a oni o nás?

Například muslimové si o Evropankách myslí, že jsou lehké ve všech směrech. A Evropané jsou přesvědčeni, že muslimky jsou utlačované a nemohou mít vlastní názor

Myslíš, že se někdy vrátíš zpátky do České republiky? 

To záleží na budoucnosti. Kdyby náš vztah nevyšel, vrátím se. Také pokud bychom měli oba lepší pracovní podmínky v České republice, pojedeme tam. Mohamed, můj přítel, je ale více vázaný na rodinu než já, takže nevím, jak dlouho by u nás vydržel.

Egypťani chtějí demokracii, ale neumí v ní žít

Jak jsi prožívala protesty v nedávné době proti bývalé vládě Hosniho Mubaraka?

Kdybych si nepustila televizi, nevím o tom. Protesty byly jen v Káhiře a něco menšího ve větších městech. Turistů se to vůbec nedotklo, jen pokud by vyjeli přímo do Káhiry na výlet. Média celou kauzu zveličovala. Pár skupin se zde snažilo poškodit Egypt a uměle vyvolávalo protesty – spousta lidí protestovala a ani nevěděla proč. Byla to politická a mocenská hra, která ještě neskočila.

Jak to podle tebe celé dopadne?

Myslím, že při dalších volbách Muslimské bratrstvo razantně upadne, protože ho mnoho lidí nesnáší. Lidé je volili, protože v Egyptě žije osmdesát pět milionů lidí a více jak polovina je nevzdělaná, takže neví, koho volí. Problém je v tom, že muslimští bratři nemají žádné zkušenosti s politikou, protože za Mubaraka byli zakázanou stranou.

V médiích se velmi diskutovalo o přijetí Muslimského bratrstva do parlamentu. Slyšet byly jejich požadavky na zavoskování pyramid a zákaz bikin na plážích. Myslíš, že je to reálné?

Přestože mají v parlamentu šedesát procent míst, reálné to není. Egyptská ekonomika je závislá na turismu. To znamená, že by tím ohrozili vlastní zemi. Navíc tyto názory vyslovili v předvolební době. Lidé proti nim také protestovali. To je podle mého názoru největší problém Egypta – lidé si někoho zvolí a za chvíli proti němu protestují. Egypťani by chtěli demokracii, ale neumí v ní žít. Neumí přijmout pravidla demokracie.

Ilustrační foto: archiv Barbory Paškové 

Autor: Barbora Čunátová

Více studentských článků si můžete přečíst zde.