Třicet korun za život?

Korupce, zbytečné výdaje, falšování veřejných zakázek, dluhy. Všechny tyto výrazy se dnes pojí s jediným pojmem. Zdravotnictví. Přesto na tom v Česku nejsme zas tak špatně.

Návštěva nemocnice. S hrůzou v očích jsem procházela dveřmi a modlila se, abych v ordinaci nestrávila zbytek mládí. Jaké bylo mé překvapení, když mě patnáct minut po registraci zavolali do ordinace. Za deset minut mě stihli prohlédnout a objednat na chirurgický zákrok na ten samý týden. Ani na zákrok nebylo třeba čekat déle než patnáct minut.

Jedním z problémů českého zdravotnictví je prý velký počet lékařů. Na jednoho pacienta je  v Česku ve srovnání se zbytkem Evropské unie o jedno až dvě procenta lékařů víc. Je to opravdu tak zatěžující výdaj? Za patnáct minut místo dvou hodin čekání třicet korun klidně obětuji.

Čeští lékaři a vědci patří ve světě mezi špičku, pokud pomineme několik obvodních doktorů, kteří vám na všechno předepíší paralen a týden klidu. Češi jsou odborníky na neurochirurgii, slaví úspěchy v léčbě rakoviny, která je na rozdíl od zbytku světa přístupná v podstatě všem. Pozastavme se u toho, jaké máme štěstí, že nemocnice stojí na každém rohu a netrpíme nedostatkem léků. Samozřejmě se nedá srovnávat situace v Čechách s problémy třetího světa. Podívejme se proto spíše do Evropy. Když onemocní řecké dítě, čeká ho nemocnice, kde si doktorka pokuřuje přímo v ordinaci. Takové detaily nikdo neřeší. Posuňme se o kousek dál na západ, třeba do Itálie. Mimo Řím nenajdeme snad jediného doktora, který by uměl anglicky, a kvůli malému počtu zdravotníků se ošetření jen tak nedočkáme. Lékařů je zoufalý nedostatek. Když těhotná žena promešká první schůzku s lékařem a ultrazvuk, na další se už nedostane a rodit může možná tak doma ve vaně, u místního šamana, nebo v jiném státě.

Za lékařskou péči se neplatí málo, ale zdraví je to nejdražší, co máme. O reformách ministra zdravotnictví nepadlo zatím jediné dobré slovo. Ministr Heger zvyšuje ceny a zavádí platbu nadstandartních položek. Je fér, že si movitější pacient může zaplatit hezčí sádru nebo menší jehlu při očkování? Posuňme se ještě o něco víc na západ. Milionář ve Spojených státech si sice může zaplatit nadstardartní péči, ke které se u nás jen tak někdo nedostane, ale bez peněz si Američan nepořídí ani antibiotika. Reforma nereforma. Pojištění je nesrovnatelně dražší než u nás. Pokud trpíte chronickou nemocí, pojišťovna vám s největší pravděpodobností odmítne pomoci, takže po týdnu v nemocnici je vaše rodina zadlužena na deset let dopředu.

Jedna podstatná věc však v Česku chybí. Uznání. Lékaři a lékařky strávili studiem nejméně šest let, pracovali na získání atestací, dostávali nesrovnatelně menší plat, než jaký by si zasloužili, denně zažívají obrovský stres a od pacienta slyší pouze kritiku.

Projevuje se naše typicky česká vlastnost, kterou je stěžování si na vše, na co si stěžovat lze. Třicet korun za prohlídku? Tak prostě vykouříte o půl krabičky cigaret míň.  Ano, zdravotnictví u nás není v ideálním stavu. Snad v každém odvětví by se dalo najít něco, co je potřeba upravit a vylepšít, najít způsob, jak zabránit úniku financí. Ale rozhodně jsme na tom lépe než devadesát procent známého světa.

Veronika Janouchová

Další publicistické a zpravodajské články studentů brněnské žurnalistiky najdete zde.