Trans Musicales, den první, aneb Fléda na francouzský způsob

Brněnská Fléda se stala dějištěm slavného francouzského festivalu Trans Musicales, který představuje zatím málo známé, ale zajímavé kapely.

Mladi Francouzi z kapely The Popopopops startuji svuj koncertMarie Malkova

„Ahoj, máte lístky?“ ptá se už před vchodem na Flédu zhruba pětadvacetiletý kluk s polodlouhými vlasy. Kontrola tak brzy? Ne, snaží se jen udat ty své. Je něco po osmé večer a právě startuje první den festivalu Trans Musicales.
Ještě razítko na ruku a jde se. Ze sálu s pódiem už je slyšet hudba. Vládne tu zatím příjemná, vcelku poklidná atmosféra, všechno se teprve pomalu rozjíždí. Více než čeština se ozývá francouzština a angličtina, už teď je vidět, že festival přilákal různorodou směsici lidí. Převahu mají mladí kolem pětadvaceti let, ale výjimkou nejsou ani lidé střední či starší generace. Místo k sezení jde zatím najít snadno a také za barem stíhají drobná plavovláska a kluk s tenkými světlými dredy obsluhovat tak, že nevznikají fronty.
„Vlastně ani nevím, na co jdu. Kamarádi mi říkali, že by to mohlo být fajn, tak jsem tady. Nechtělo se mi sedět nad seminárkou,“ směje se student Dan. Není sám, ze zvědavosti asi přišlo více lidí.
Na pódium už přichází The Popopopops, seskupení mladých kluků, kteří založili kapelu během svého středoškolského studia. Asi se rozhodli klidnou atmosféru v sále trochu rozvířit, energie mají na rozdávání. Publikum se pohupuje, reaguje. Tolik předané energie se jistě nemohlo naráz ztratit – když jejich vystoupení skončí, lidé působí stále více živě. Jeden mladý pár dokonce vytancuje ze dveří jakýmsi inovovaným valčíkem. Na začátek je to úspěch.
V pauze hraje Mr. Elegantz, lidé se baví, popíjejí, tvoří hloučky.
Půlhodinka přestávky rychle utekla, blíží se desátá a s ní vystoupení další kapely. Tentokrát hrají čtyři kluci z Rennes, kteří si říkají The Wankin Noodles. Zní víc tvrdě, rockověji než jejich předchůdci. Opět mají spoustu energie, skáčou a komunikují s publikem, které si získali prvními tóny. Lidé tančí a v sále téměř není k hnutí. „We love you! We love you! Thank you! Thank you!“ loučí se nakonec zpěvák.
Festival se přehoupl do druhé poloviny, třetí kapela Modul Club přináší trochu jiný, více elektronický styl. Lidé zase zaplnili sál, pokud by však někomu jejich hudba neseděla nebo si jen chtěl oddechnout, může zůstat u stolků v přední části klubu. S kamarádkou tam sedí i drobná tmavovláska ve žlutém tričku. „Go dance, ne?“ křičí na ni nagelovaný blonďák, ale ona raději odhaduje národnost mladíka u stolku vedle nich. „Musí být Francouz, vždyť má i ten svetr jako trikolóru. Ale připíjí si pivem, není to divné? Francouzi by měli pít víno,“ uvažuje nahlas.
S půlnocí přichází poslední účinkující, DJ Missill. Umělkyně je nazývaná také „smyslová teroristka“ a dokazuje, že si toto jméno zaslouží. Její hudba nejde zařadit do jednoznačné škatulky a ona sama působí stejným dojmem. Evidentně umí strhnout lidi a daří se jí to i teď. Takže zatímco se zbytek klubu začíná zklidňovat a vyprazdňovat, v tomto sále se asi ještě dlouho nepůjde spát.

Marie Málková