Tradice se mají dodržovat aneb naše jarní očista

Už je to tady zase. Sluníčko svítí, ptáčci cvrlikají, muži odhazují kabáty a dívky dávají své sexy nožky na obdiv. Všechny výše zmíněné znaky indikují pouze jedinou věc. Zase se svou věrnou přítelkyní sedíme v potemnělé místnosti a studujeme kalorie, kilojouly a sacharidy. Na řadu přišla tradiční jarní detoxikace. Je naprosto nevyhnutelnou skutečností, že do června budeme mít tělo výstavní jako Kate Moss a fyzičku obdivuhodnější než loňský vítěz Spartathlonu.

Rok co rok je to stejné. Když pomalu ale jistě po tučném čase vánočním, nastává sezóna plavková, sejdeme se s kamarádkou na válečné poradě. O dvě hodiny později dospějeme k fatálnímu rozhodnutí. Začneme sportovat, posilovat a jíst zásadně potraviny s nízkým glykemickým indexem. A protože ve dvou se to lépe táhne a dva funící, červení a ošklivě vypadající pseudosportovci jsou vždycky lepší než jeden, budeme bojovat za lepší zadek spolu. To by v tom byl čert, abychom letos neoslňovaly na koupališti v Paloukách!

Kult krásných těl je naprosto nemilosrdný a sport je jedinou možností jak se zařadit k těmto výjimečným tělům. Fitness studia jsme vyloučily hned na začátku. Chtěly jsme uchránit naše spoluobčany před zničujícím pohledem na netrénovaná těla a rudé tváře. Kolektivní sporty by také nebyly dobrou volbou. Zahořela jiskřička naděje, že běhání by mohlo být tím pravým ořechovým. První výběh ale nedopadl podle očekávání. Moje spolutrpitelka po dvě stě metrech dostala křeč do levého lýtka a já jsem solidárně zakopla o balvan a rozbila jsem si koleno. Domů jsme se vracely jako dva váleční veteráni, podepíraly jsme se a slibovaly si, že začneme raději „zlehka“.

Méně bolestnou, zato naprosto potupnou volbou byl nordic walking. Jednoho odpoledne jsme se tedy vykradly z domu, za zády schované nezbytné hůlky na severskou chůzi a na polní cestě za vesnicí jsme to „rozbalily“. Výlety s holemi se staly naší sobotní kratochvílí a včetně spálených kalorií a vyplavených endorfinů, poskytujeme také místním fotbalistům, babičkám a teenagerům zdroj kvalitní zábavy. Pohled na dvě lopotící se dvacítky musí být vskutku obohacující.

I usnesly jsme se, že správná skladba jídelníčku má blahodárný vliv nejen na fyzičku a krásu, ale také na psychično. Dlouhé dny a noci jsme tedy strávily u video kanálu YouTube s doktorkou Cajthamlovou a snažily jsme si do paměti vrýt nezbytná pravidla. Ovesná kaše na snídani, banán na oběd a hrneček od medu k večeři. Realita byla taková, že o tři dny později jsme seděly v kuchyni a zběsile listovaly v penny a billa letácích a propiskou si kroužkovaly, co bychom si daly. Následující den si dáme úplně všechno a veškeré sebezapření je v háji.

A takhle je to každý rok. Přijde jaro, deprese, následuje zapálení pro věc, deziluze a závěrem naprostá rezignace. Kalorickou hodnotu každého jídla vydržíme počítat tak týden a přehnané sportovní ambice se většinou rozplynou. A tak letošní jaro razíme heslo, že sport nás má nabýt a ne zabít, do zrcadla se koukat nebudeme a šprtat se kalorické tabulky zpaměti je naprostá zbytečnost. A bude nám hej!

Michaela Černá