Tanečníci se pokusili roztančit náměstí Svobody

Roztančit celé Brno si dali za úkol tanečníci z taneční školy Dynamic. Ve středu odpoledne se tak náměstí Svobody zaplnilo tisíci natěšených lidí. Za chvíli se brněnské náměstí ocitne v rytmu tance. 

Tisíce zvedavých lidí na námestí Svobody s nadšením ocekává tanecní vystoupení.Kristina Kolovrátková

Zbývá jen několik minut do začátku happeningu s poutavým názvem Rio de Svoboďák a podle počtu přítomných to vypadá velmi slibně. Už teď se zdá, že o taneční zábavu projevilo zájem tisíce lidí. S akcí Roztančíme celé Brno přišlo taneční studio Dynamic, které nenechalo nic náhodě, a už několik dní předem si se zájemci připravilo jednoduché taneční sestavy. Zdá se ale, že počasí organizátorům nepřeje. Zatemnělá obloha se rozpíná s neustálou hrozbou blížícího se deště.

Je za deset minut pět hodin, středa odpoledne, čas začátku. Dav se rozrůstá do obrovských rozměrů, které brněnské hlavní náměstí už nějaký čas nezažilo. Kam se člověk podívá, tam jsou stovky hlav. Abych si jejich vlastníky mohla prohlédnout, musím se sklonit dolů. A to nejen kvůli tomu, že stojím na lavičce, ale také proto, že průměrný věk většiny přítomných tanečních nadšenců se pohybuje kolem třinácti let. Dav ale zdaleka netvoří jenom amatérští tanečníci, nebývalé množství lidí přivábilo i zvědavé duše, které s očekáváním nakukují směrem ke středu náměstí. Všichni s napětím očekávají, co se vlastně bude dít. Nic podobného se tu ještě nekonalo.

Kolem páté hodiny odpoledne se rozeznívá hudba a uprostřed náměstí se vytváří kruh. V davu lidí začíná mačkanice a souboj o to, kdo získá exkluzivní místa. Stání na lavičce se záhy zdá jako dobrý nápad, ale nakonec zjišťuji, že je stejně zbytečné. Natahovat krk můžu sebevíc, nic nevidím. A tak mi musí stačit rytmická hudba a sem tam mávající zdvižené ruce či pohupující se hlavy. Zní to krásně, ale mohlo by být i něco vidět. A to my, někteří šťastlivci, máme výhodu lavičky. Co pak ti, kteří vše sledují z povrchu zemského, a ještě třeba z druhé strany náměstí. Nebo ti, kterým výhled opepří právě projíždějící šalina.

Příjemným překvapením je asi po třech minutách příval vřeštících tanečníků, jejichž šance dostat se přes diváckou zátarasu do kruhu zdá se mizivá. To je ovšem neodradí si na písně od Michaela Jacksona nebo Pussycat Dolls s radostí zatančit. Bohužel se k nim ale nikdo z přihlížejících nepřidává, a tak jejich show zůstává spíše soukromým vystoupením.  

Ani ne po osmi minutách hudba utichá a dav nevěřícně sleduje rozcházející se tanečníky. „To má být všechno?“ táže se překvapeně své kamarádky asi dvacetiletá dívka. A není sama. Lidé vypadají, jakoby ještě na něco čekali. Ale nic nepřichází, a tak se pomalu a trochu zklamaně rozcházejí.

I když počasí tanečníkům nakonec přálo a z nebe nespadla ani jediná kapička, nepodařilo se jim Brno roztančit. Zaujali, rozveselili, ale neroztančili.  Na to byli příliš krátcí.

Kristina Kolovrátková