Tak trochu jiná házená

Národní házená je pro veřejnost poměrně málo známým, o to však zajímavějším, ryze českým sportem. Nové hráče do svých řad stále přijímá hned několik brněnských oddílů.

Zapasy narodni hazene se vetsinou odehravaji pod sirym nebemIva Strouhalova

Brno – Neobvyklá sportovní příležitost se nabízí nejen brněnským milovníkům míčových her. Oddíly národní házené přijímají do svých kolektivů nové hráče i členy fanklubů. Sport, který předcházel vzniku házené takové, jakou ji dnes většinová veřejnost zná z televizních obrazovek nebo halových utkání, se hraje pouze v České republice a na nekrytých hřištích.

Národní házená je sport s více než stoletou tradicí. Za jejím vznikem stál český profesor tělovýchovy Václav Karas. Není příliš známým faktem, že z této české varianty se v průběhu čtyřicátých a padesátých let vyvinula házená neboli handball, která se těší celosvětové oblibě a je zařazena mezi olympijské sporty. Přestože tím národní házená co do popularity značně utrpěla, své milovníky nadobro neztratila. Jen v Brně jsou hráči registrováni ve třech oddílech. Moravská Slavia Brno, Draken Brno a nejnověji 1.NH Brno sdružují své zástupce v žákovských, dorosteneckých i mužských a ženských družstvech. Příležitost sportovního vyžití nabízí i dalších šestačtyřicet republikových týmů. „Přidat se a trénovat může v podstatě každý, kdo má alespoň nějaký sportovní základ, nejlépe z míčového sportu, a samozřejmě chuť,“ uvedl místopředseda oddílu Draken Brno Jiří Příhoda. Skutečnost, že začít se dá i ve vyšším věku, potvrdil i člen výkonného výboru 1.NH David Mühlhandl. „Máme pouze mužské týmy, do kterých přijímáme chlapce, ideálně od sedmi do patnácti let. Ale ani starší věk není překážkou. Členy oddílu se však mohou stát i zástupci širší veřejnosti, kteří pak mohou být oficiálními fanoušky, popřípadě funkcionáři 1.NH,“ řekl.

Národní házená se hraje se sedmi hráči v poli. Hrací sestavu tvoří tři útočníci, dva záložníci, jeden obránce a brankář. Hlavní odlištnosti oproti její mezinárodní variantě tvoří rozložení hrací plochy, velikost branky a míče a celková pravidla obou házenkářských odvětví. Další výsada národní házené tkví ve skutečnosti, že se zápasy ligových i oblastních soutěží odehrávají výhradně pod širým nebem. Podobně jako fotbalisty tak může i házenkáře při hře potkat déšť či sněžení. V uzavřených prostorách se pak odehrávají zimní halové turnaje.

Přestože mnozí sportovní odborníci předpovídali po masovém rozšíření handballu zánik národní házené, místo na tuzemské sportovní scéně si tato ryze česká míčová hra dokázala uhájit. „Přestože se národní házená hraje jen v České republice, množství oddílů je důkazem, že je to stále životaschopný sport a má cenu jej dále rozvíjet,“ řekl Příhoda. Podle Mühlhandla je navíc národní házená co do počtu oddílů srovnatelná se sporty jako je florbal, nohejbal nebo hokejbal. Oproti mnoha jiným sportům je však finančně nenáročná, protože jak náklady na výstroj, tak i členské příspěvky jsou poměrně nízké.

Významnou přidanou hodnotou tohoto týmového sportu je i tvorba pevného kolektivu, který nabízí svým členům silné sociální zázemí. Podle Příhody se mezi házenkáři tvoří celoživotní vazby, které přesahují čistě sportovní hranice. Podobný názor uvedla i Tereza Hladůvková z ženského celku Drakenu Brno: „Náš oddíl funguje trochu jako velká rodina. Všichni se navzájem dobře známe a kromě toho, že spolu hrajeme házenou, organizujeme i mnoho jiných akcí, jako je letní tábor, ples nebo turnaje ve squashi.“

Zájemci o členství v brněnských házenkářských klubech mohou najít podrobnější informace na internetových stránkách www.draken.cz, www.1nhbrno.cz a www.moravskaslavia.cz. Seznam mnoha dalších českých oddílů je pak k dispozici na webu www.svaznarodnihazene.cz.

Iva Strouhalová