Světovými dny proti všední šedi

Různé organizace na nás chrlí mezinárodní dny toho a mezinárodní dny tamtoho. Nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost a neslavil jsem Evropskou noc pro netopýry (28. - 29. srpna) nebo Světový den žijících na venkově (15. října). Ale nepřicházím tak o něco? Mohl jsem mít vlastního vycvičeného netopýra? Mohl jsem se zájmem a dojemnou slzou v oku sledovat reality show Farmář hledá ženu? Rozhodl jsem se razantně změnit svůj kalendář oslav.

Nynější život mi přijde jednotvárný a nezábavný. Noci jsou tmavé, zima vlezlá, párky v rohlíku nezasytí, seriálová Ulice pořád nechce skončit a prezidentské volby nestačí vyhrát na Facebooku. Dost lidí, včetně mě, jede dennodenně na kolotoči jménem stereotyp pořád tu stejnou jízdu. Přitom by to šlo jednoduše změnit. Ozvláštnit své dny malými oslavami, jako to plánuji já – budu slavit mezinárodní, světové i evropské dny!

Nejvíce takových dnů se týká hlavně nemocí a boji proti násilí a nesnášenlivosti. Připiju si na každou nemoc, kterou nemám a mít nechci. A pak rychle zaklepu na dřevo a provedu jiné pověrčivé rituály. Tak vyřeším asi devadesát procent oslav. Ale ostatní dny bych slavil zajímavěji.

Bez bázně a hany budu 3. dubna provolával slávu Mezinárodního dne spodního prádla. Nestrávím ho bojkotem trenýrek a ani si nekoupím železnou zásobu slipů. Prožiju ho jako Superman. Podle jeho vzoru si spodky obléknu na kalhoty a vyrazím do ulic. Třeba se připojí i ostatní lidé a bude z toho móda jako ponožky v sandálech.

O dvacet dní později 24. dubna je Mezinárodní den skautů a skautek. Patřím mezi nešťastníky, kteří do tohoto vznešeného společenství jako děti nechodili, ale když je jejich den, užiju si jej jako skaut! Dám si nějakou přezdívku jako třeba Kormorán.  Kolem krku si ovážu hnědý šátek, nasadím pohorky a zajdu do parku poznávat stromy. Příjemný jarní den si zaznamenám v morseovce do deníku a budu se mít fajn. Kam se hrabou svatodušní svátky na takhle strávený den?

Nejemotivnější den v roce nastane na konci semestru – 21. června je Mezinárodní den trpaslíků. Vyhlásila jej Fronta za osvobození zahradních trpaslíků a v tomto duchu se bude konat na naší zahradě rozlučková akce se sádrovým vousatým přítelem. Podíváme se promítačkou na společné snímky, zavzpomínáme a popijeme. Nad ránem se celí uplakaní u záhonku s rajčaty rozloučíme.

Smutek ze ztráty trpasličího přítele potrvá možná dlouho, ale 25. listopadu bude další mezinárodní den, na který se musím pečlivě připravit. Nemůžu přece nikoho oplakávat, když se chystám na Den bez nákupů. Takže, mám všechno? Zločineckou kuklu, dětskou atrapu pistole, nakřáplý a výhružný hlas. Musím být nachystaný, když dostanu třeba chuť na arašídovou tatranku. Nejenže oslavím jinak všední den, ale ještě ušetřím sedm korun!

Oslavy takových dní však mohou být i nebezpečné a tím nemyslím jen vyloupení Brněnky kvůli oplatce. Třeba 1. října je mezinárodní den hned několikanásobný. Vzpomínáme tehdy na lékaře, seniory, cyklistiku, vegetariánství a hudbu. Bude to fuška, ale nějak to zkombinuji. Obléknu si bílý plášť a vyrazím za dědečkem. Naordinuji mu vegetariánskou dietu založenou jen na hrachu a zelí a donesu mu bicykl, aby měl víc pohybu po vesnici. A to všechno mu zarapuju do melodií jeho oblíbené country kapely.

S oslavami by se stejně jako se vším nemělo přehánět. I když vypadají zábavně a prozáří nám den. Ač to myslím všechno dobře, můžu kdykoli trochu přestřelit. Třeba v případě s mým maso milujícím dědečkem bych po své říjnové návštěvě mohl slavit už jen jeden mezinárodní den. 26. června s těžkostmi pozvednu sklenku a připiji si na Mezinárodní den podpory obětem násilí.
Autor: Ondřej Šulík
Více zajímavých článků od studentů žurnalistiky si můžete přečíst ZDE.