Studuji humanitní obor a jsem na to hrdá

„A k čemu ti to bude?" zeptal se mě kamarád, když zjistil, že kromě žurnalistiky studuji i religionistiku. Jakékoliv vysvětlení ale stejně smetl ze stolu s tím, že takové obory jsou naprosto zbytečné.

Markéta ForróFoto: Archiv Markéty Forró

Už od gymnázia se setkávám s názory, že humanitní obory jsou v lepším případě pavědy, v horším by neměly vůbec existovat. Málokterý zastánce technických a přírodovědných škol je ochoten uznat těm ostatním právo na existenci. A pokud ano, většinou s výhradou, že by neměly být ukončeny vysokoškolským titulem. A to je, nezlobte se na mě, nesmysl.

Nebudu se přít o to, že v dnešní době je uplatnitelnost absolventa technického oboru mnohem vyšší, než jeho kolegy s humanitním vzděláním. Jenže zatímco technik se zaměřuje většinou na jeden obor, humanitně vzdělaný kolega se dokáže přizpůsobit mnoha požadavkům, které na něj jeho budoucí zaměstnání klade. Tím se rozšiřuje jeho variabilita a flexibilita. Jednoduchý příklad je můj bratr. Ač inteligentní studovaný informatik, komunikace s lidmi je pro něj větší problém než pro němého Bobše z Cimrmanovy stejnojmenné hry. Kdyby si měl z jakéhokoli důvodu najít práci, která bude vyžadovat trochu diplomacie a improvizace, byl by odsouzen k věčné záhubě a nejspíš by se brzy oběsil na kabelu.

Kolegové z jiných oborů nám humanitně zaměřeným studentům vyčítají menší úsilí při studiu. To si ale vyčítají i kolegové na stejných fakultách, kteří mají jiné obory. Znám hodně lidí, kteří budou hodiny kreslit kartografický výzkum, ale představa dvaceti normostran seminární práce je pro ně noční můrou. Já sama vím, co to je, číst desítky stránek téměř nesrozumitelného textu v češtině, natož v angličtině, která tvoří asi polovinu povinného učiva. A co teprve psát pět až šest seminárek za semestr a tucty konspektů nebo komentářů. Nechci upírat přírodovědcům a technikům, o medicích nemluvě, náročnost jejich studia, protože takové opravdu je. Jenom chci, aby si uvědomili, že i my, postižení humanismem, do toho vkládáme stejné úsilí, a tak si zasloužíme stejné hodnocení - tedy vysokoškolský titul.

Vím, že zaryté nepřátele humanitních oborů nepřesvědčím. A je mi jich líto. On totiž není jediný důvod, proč bychom se mezi sebou měli nenávidět a upírat si zásluhy. Koneckonců, všechny vědy se vyvinuly z filozofie. A dodnes se najdou lidé, kteří hází předsudky za hlavu, jako jeden můj kamarád, který vystudoval matematiku a dnes studuje psychologii a environmentalistiku. Prostě si myslím, že člověk má studovat to, v čem je dobrý, a neohlížet se na mínění jiných.

Markéta Forró