Studuj, studujme, studujte - později se to špatně dohání

Povinné dovzdělávání při práci může potkat zaměstnance v každém věku. Zvláště pokud dotyční pracují s dětmi.

Tišnov – Lenka Hlavoňková pracuje jako vychovatelka v tišnovském dětském domově na denní směně. Oproti nočním vychovatelkám, oficiálně asistentkám pedagoga, kterým stačí k práci v podstatě jen maturita, má tu nevýhodu, že se musí neustále vzdělávat. „Pracuji tu už přes dva roky. Když jsem nastupovala, zrovna jsem dokončovala vyšší odbornou školu v oboru sociální práce.“ Ve studiu chtěla pokračovat i při zaměstnání, jenže ji nepřijali na bakalářský stupeň speciální pedagogiky. Nastoupila tedy na vychovatelství, což je jeden z programů celoživotního vzdělávání při Masarykově univerzitě. „Po třech semestrech placeného vzdělávání mám sice doklad o absolvování kurzu, který mi ale momentálně už k ničemu není, pokud chci zůstat ve své práci,“ řekla Hlavoňková. Jelikož je hlavní náplní její práce výchovná činnost, spadá toto zaměstnání do kategorie pedagogů. Do konce roku 2014 podle novely zákona tak musí speciální pedagogiku bezpodmínečně vystudovat.

„V posledních letech, zejména v době ekonomické krize, poptávka po zaměstnání výrazně převyšuje nabídku. Zaměstnavatelé tak mohou vybírat i na nižší pracovní pozice vysoce kvalifikovanou sílu. Jestliže někdo na své pozici nemá dostatečné vzdělání, může se taková situace řešit školením nebo rekvalifikačními kurzy. Pedagogičtí pracovníci a vůbec ti, kteří pracují s dětmi, jsou, co se týče dovzdělávání, v podstatně složitější situaci,“ upřesnila personální poradkyně Hana Záhořová. Novela platná od začátku letošního roku vyjímá pouze pedagogy, kterým je více jak padesát let a mají minimálně patnáct let doložitelné praxe ve vzdělávacím zařízení. 

V dětském domově, kde pracuje i Hlavoňková, je zaměstnáno dvanáct denních vychovatelek různého věku. Vychovatelství musely absolvovat všechny její kolegyně, aby mohly pracovat se svými svěřenci, ale to, co dříve stačilo k práci vychovatele, přestalo platit. Pro mladší ročníky většinou není problém v případě potřeby naskočit zpět do studijního kolotoče, což se ale nedá říci i o těch starších, pro které může být návrat do školy podstatně větším problémem. Jak ale Hlavoňková naznačila, většina z nich se dokáže k učení přinutit. Především kvůli vidině stálého zaměstnání. „Velké plus vidím také v tom, že se s každým dalším stupněm dosaženého vzdělání posunuji po platovém žebříčku, což považuji za malou náplast na nemalé investice. Také vím, jak jsem na tom z psychologického hlediska, protože jsem musela absolvovat i náročné psychotesty,“ pochválila nakonec Lenka Hlavoňková.

Aneta Nejezová