BRNO - Studentský život není jen volný čas a zábava, jak si mnozí stále myslí. Dnešní vysokoškoláci musí dělat mnohem víc, než jen trochu studovat a bavit se. Často mají přednášky od rána do večera, dvě brigády a mnoho dalších mimoškolních činností. Mezi tyto aktivní mladé lidi patří i jednadvacetiletá Hana Šimáčková, studentka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.
„Svoji první brigádu jsem si začala hledat hned, jak to bylo možné, tedy v patnácti letech,“ vzpomíná Šimáčková. „V brigádničení mě rodiče vždycky podporovali. Jedním z důvodů byl možná fakt, že mně ani sestře nechtěli dávat kapesné,“ vysvětluje studentka. V dnešní moderní době existuje mnoho různých cest jak práci nalézt. Nejčastější dvě vedou přes známé a přes internet. „Na internetu je žalostně malá pravděpodobnost, že se vám ozvou, protože tam je o to opravdu velká rvačka. Svoji současnou práci v čokoládovně jsem naštěstí našla přes kamarádku a druhou mám v oboru, který studuji. Konkrétně doučuji francouzštinu,“ dodává Šimáčková.
Nejvíce studentů si vybírá činnosti v oboru gastronomie, protože při hledání náročnější práce narazí na potíže. Často jim chybí dostatečná kvalifikace nebo nesplňují časové požadavky zaměstnavatele. Kombinovat školu a práci není nic snadného, zvlášť pokud to tak musí fungovat dlouhodobě. „Snažím se být zodpovědná a nenaložit toho na sebe víc, než kolik můžu zvládnout. Ve zkouškovém období nechci obětovat práci žádný čas, naopak o prázdninách pracuji každý den, abych to dohnala,“ říká studentka. Doba, kterou studenti na brigádě tráví, se také odvíjí od toho, jak velkou nutnost pro ně výdělek představuje. „Za peníze, které si vydělám, si kupuji oblečení, jídlo a ačkoli nájem platí přítel, platím nutnosti pro domácnost,“ uvádí Šimáčková. Naopak student Filosofické fakulty Masarykovy univerzity Matyáš Tichý říká: „Často musím jít na brigádu i v době, která se mi zrovna moc nehodí, protože se blíží platba nájmu nebo telefonu. A taky musím něco jíst. V takovém případě si příliš nevybírám,“ vysvětluje Tichý.
Zaměstnavatelé využívají studentů jako levné pracovní síly. Právě proto jsou někteří ochotni jejich časové problémy tolerovat. „Většinou zaměstnáváme vysokoškoláky, hlavně jsou to studenti filosofické fakulty. Pracovní dobu máme jasně danou a oni si sami volí, kdy do práce mohou přijít. Předchozí kvalifikaci od nich nežádám, dávám na první pohled. Trvám ale na znalosti angličtiny,“ uvádí majitelka Café Indigo Iva Nesvadbová. I přesto se studenti setkávají s velkým množstvím problémových zaměstnavatelů. „Mám jednu velmi nepříjemnou vzpomínku z brigád. Šla jsem se sestrou třídit do skladu tisk a šéfová nebyl schopná nám vysvětlit, co máme dělat a jen na nás řvala, že to děláme špatně. Asi po dvou hodinách jsem raději odešla,“ dodává Šimáčková. Z toho vyplývá, že ne všichni studenti mají takzvaně jen nohy nahoře.
