Změnily se od socialismu české vysoké školy? Jsou v něčem horší než kdysi? Na podobné otázky odpovídali univerzitní učitelé z Brna a Prahy.
Brno – Ne každý hodnotí vývoj univerzit a akademií zcela kladně. „Na řadě nových škol není dostatek kvalitních pedagogů. Studium se stalo více neosobní. Byly zpochybněny tradiční představy o funkci a účelu vzdělávacího systému,“ shrnul některá negativa Petr Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (MU).
Pro zájemce o podobná témata se dnes koná přednáška s názvem Jak se změnily české vysoké školy po listopadu 1989. Povede ji dramaturg a bývalý rektor Janáčkovy akademie múzických umění Václav Cejpek. Samotná přednáška začíná ve čtvrt na devět večer v aule Martina Středy brněnského kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Václav Blažek; 50 let; profesor z Ústavu jazykovědy a baltistiky, Filozofická fakulta MU:
V situaci s vybavením univerzitních knihoven se minulý a nynější režim moc neliší – většina podstatných titulů z našeho oboru chybí. Rozdíl naštěstí je: současnost umožňuje poměrně snadné cestování za knihami. Možnost výjezdů na zahraniční konference a studijní pobyty je vskutku neporovnatelná. A co mě mimořádně těší, je naprostá eliminace politických vlivů na vysokoškolské půdě. Zachování tohoto stavu pokládám za jednu z největších výzev dnešní doby.
Petr Mareš; 62 let; profesor z Katedry sociologie, Fakulta sociálních studií MU:
Školy se povětšinou staly "user-friendly", co se týče zprostředkování přístupu k informacím. Staly se masovými a rozšířila se i jejich síť vznikem řady nových škol. Studuje na nich výrazně větší podíl mladé populace, což samozřejmě změnilo jejich kvalitu – zředily se kontakty nejen mezi pedagogy a studujícími, ale i mezi studujícími navzájem. Postupně roste, bohu díky, nová generace pedagogů z řad našich absolventů, kteří jsou již z "nového světa".
Tomáš Pohl; 58 let; Právnická fakulta Univerzity Karlovy:
Školy nyní umožňují těm, kteří chtějí, získat odborné vzdělání i zkušenosti v zahraničí, což za mě možné nebylo. Poskytují akademickou svobodu, o které se mi ani nesnilo. Jak se změnili studenti práv? Dost z nich žije s vidinou kariéry, otevřené zejména směrem do ciziny. Co se mi nelíbí, je jejich zneužívání svobody. Občas chybí slušnost, například při omlouvání neúčasti na již přihlášené zkoušce. Největší slabinu vidím asi v nedostatku praxe – škola jí studentům dluží více.
Jakub Záhora
