Ojedinělé představení vytvořila Natálie Kocábová a hudební skladatelka Vladivojna la Chia spojením autorského čtení knihyTohle byl můj pokoj s alternativní hudbou. Obě ženy předvedly předevčírem svou tvorbu v klubu Tyjátr ve Svitavách.
Svitavy – Přibližně v polovině středečního večera Natálie Kocábová znovu uvolňuje pódium hudební produkci Vladivojny la Chii. Skladatelka však stojí u mikrofonu s rukama zabořenýma v kapsách. Ztratila trsátko. Pán v černém tričku sedící v publiku jí pohotově podává své. „Ale vy jste metalista, to bude tvrdé, ne?“ obává se zbytečně muzikantka. Pomoc nakonec přijme s omluvou, že zapůjčená trsátka zásadně nevrací. Další píseň věnuje svému zachránci a chopí se kytary. Následuje komplikace. „Já mám své trsátko ve strunách!“ směje se Vladivojna, svou zásadu však neporušuje.
Ačkoli hodiny naznačovaly, že by se návštěvníci svitavského klubu Tyjátr měli brzy dočkat zahájení autorského čtení Natálie Kocábové, po pódiu zatím pobíhala jen skladatelka Vladivojna la Chia. Připravovala aparaturu, aby jednotlivé ukázky z knihy své společniceTohle byl můj pokoj mohla proložit vlastní tvorbou. „Já ti nastavím mikrofon a ty popíjaj, ju?“ obrací se Vladivojna vlídně na Natálii sedící u vína na druhé straně sálu. Muzikantka svými pokyny určenými zvukaři odhaluje přihlížejícím zákulisí zvukové zkoušky. Po pár minutách, v nichž Vladivojna baví publikum aktuálními informacemi ze společné tvorby obou žen, se k ní konečně připojuje také Natálie. „Dobrý večer, já přicházím z baru,“ zdraví nekonvenčně diváky.
RománTohle byl můj pokoj vydala Natálie Kocábová v listopadu. „Hlavním motivem je přátelství hlavní postavy Almy a jejího nejlepšího kamaráda Franka, který před několika lety zemřel a vrátil se k ní jako duch,“ vysvětluje spisovatelka zápletku příběhu posluchačům ve ztemnělém klubu. Almě je sedmadvacet let, vzpamatovává se z drogové závislosti a její rodiče se rozvádějí. „Je pro mě náročné vybrat ukázku, která je dostatečně ucelená, krátká a zábavná,“ přiznává na úvod Kocábová.
Kniha obsahuje mnoho autobiografických momentů, na které autorka diváky průběžně upozorňuje. Alma například nesnáší poštu do té míry, že několik týdnů neotevírá poštovní schránku. Když přijde pošťačka, dělá, že není doma. „Ono je zábavnější, když řeknu, že je to pravda,“ přiznává Natálie Kocábová s vážnou tváří.
Přednes jednotlivých ukázek z knihy prokládá skladatelka Vladivojna la Chia svou experimentální hudbou. Veselejší chvíle zchlazuje smutnější písní, když se jí zdá nálada v klubu příliš seriózní, rozhodne se naopak pro rozpustilejší skladbu a sahá po plyšové hračce. „Toto je humr,“ vysvětluje a chystá se jej použít jako rekvizitu a hudební nástroj zároveň. Humr slaví úspěch. „Přišla jsem se špatnou náladou, ale odejdu s dobrou, Vladivojna vypustila do prostoru mnoho energie,“ vysvětluje svou spokojenost s akcí návštěvnice Radka Brdíčková.
Natálie Kocábová představuje celkem čtyři různé části své poslední knihy. „Mě nejvíce pobavila část o nevěrném otci,“ svěřila se později Jana Švecová, která také navštívila představení. Lehce odlišnou náladu vyvolává Kocábová příhodou o setkání ústřední dvojice s poltergeistem (duchem v lidském obydlí). Pouze ostrý pruh světla zapadajícího slunce, který vniká do ztemnělého sálu vchodovými dveřmi, kazí příležitostný duchařský zážitek.
Akci uspořádali zaměstnanci Městské knihovny ve Svitavách ve spolupráci s členy alternativního klubu Tyjátr. „Kombinace autorského čtení s hudebním vystoupením je opravdu atraktivní,“ sděluje svůj názor ředitelka knihovny Marta Bauerová. S návštěvností je spokojená. Dramaturgyně klubu Tyjátr Michaela Černá v blízké době podobnou akci neplánuje.
Další společný recitál uspořádá Natálie Kocábová a Vladivojna la Chia na konci května v klášteře v Želivě. Obě ženy se také podílely na divadelním projektu WTF, který měl nedávno premiéru v Rock Café Praha.
Zuzana Pešinová
