Nejsem hudební znalec, nebo teoretik. Hudbu ale považuji za jednu ze svých základních potřeb, stejně jako jídlo, vodu a vzduch. Každý si vytváří vztah k hudbě již od dětství a tak není nic zvláštního, že upřednostňuje takovou hudbu, na které vyrůstal. Protože jsem pubertu prožil v 60. letech minulého století je jasné, že mě nemohlo minout ovlivnění érou Beatles. Otec však byl konzervatoristou na klavír a denně jsem tak nechtěně musel slýchat dlouhé hodiny jako zvukovou kulisu Chopina, Liszta, Bethovena, Mozarta, Schumanna, Dvořáka, Smetanu, ale i Ježka, Gerschvina, Addinsella atd. Přestože jsem tenkrát tuto hudbu vnímal jen podvědomě, zůstalo to ve mně, v nějaké okrajové paměti. No a dnes si, krom jiné hudby, též často pouštím tyto věci z You Tube a schválně stejnou skladbu několikrát za sebou, vždy v podání jiného interpreta a v duchu porovnávám, jak to hrával otec a kterému interpretovi se jeho tehdejší podání nejvíce blíží. Někdy se až divím, jaké detaily mi zůstaly v paměti a že skladby i 200 let staré jsou stále neskutečně krásné.
