Sejdeme se na hřbitově

Podzimní čas, přelom října a listopadu, má svou nezaměnitelnou atmosféru, která je ovlivněna nejenom změnou času a melancholickým počasím. První dva listopadové dny patří církevním svátkům. Svátek Všech svatých je vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. Dušičky jsou proti tomu vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti zatím nedošli (dušičky = duše v očistci). V římskokatolickém kalendáři najdeme u 2. listopadu název Vzpomínka na všechny věrné zesnulé. Tento pojem vešel i do ateistického kalendáře.

Bydlím na malé vsi, kde můžeme pocítit atmosféru blížících se Dušiček už uprostřed října. U hřbitovní zdi parkuje nebývalé množství aut, potkáváte stále více a více sousedek, které udýchaně tlačí „dvoukoláky“ plné chryzantém, věnců a lucerniček. Nikdo se nechce nechat zahanbit a tak se sází a aranžuje ze všech sil. U polských hranic je samozřejmostí, že se jezdí nakupovat k našim severním sousedům na jejich typické tržnice. O tento „zážitek“ jsem letos nebyla ochuzena ani já. To, co jsem viděla, mi opravdu rozšířilo obzory. Pestrobarevné kštice chryzantém v květináčích, věnce z rozličných materiálů, lucerničky různých velikostí, barev a stylů a neskutečné množství lidí. Mezi stánky pobíhala snad třetina všech obyvatel česko-polského příhraničí a každý chtěl pro sebe uloupit ten největší „skvost“. Marně jsem v tomto mumraji hledala alespoň náznak duchovna.

My uctíváme, Američané se veselí

Ve střední Evropě mají tyto podzimní svátky klidný průběh. Památka zesnulých předků se uctívá kytičkou nebo zapálenou svíčkou. V Americe si lidé na tento den pečlivě připravují pestrobarevné kostýmy, vydlabávají dýně, které mají strašit a pořádají se velkolepé párty. Halloween se ale v posledních letech, s importem kulturních tradic, začal zuřivě drát i do Česka, kde má tento proud nemálo odpůrců (podobně jako sv. Valentýn). Rozhodně k našim zemím patří více uctění památky mrtvých tichou vzpomínkou na ty, kteří už nejsou mezi námi.

Stres, nehody, hádky

Pro mnohé jsou Dušičky každoročně impulsem vyrazit za příbuznými, kteří jsou od nás daleko, a jindy si na setkání nenajdeme čas. Často nás, místo tiché vzpomínky a meditace, čekají přeplněné hřbitovy a silnice, nervozita a nehody i s těmi nejhoršími následky. Z rodinné sešlosti po roce se může stát noční můra. Stačí nedobré vztahy v rodině a setkání nad hrobem může skončit ostrou hádkou a depresemi.

Letos se počasí prvních dvou listopadových dnů obzvlášť povedlo. Vítr nefoukal, což vyhovovalo svíčkám, teplé počasí se zase podepsalo na stavu květinové výzdoby. Večerní procházka „dušičkovým“ hřbitovem, kdy vzduch je cítit nejen podzimem, ale také nezaměnitelnou vůní hořících svíček, má také své kouzlo a nemusíme mít na sobě ani upíří převlek či hlavu dýně.

Hana Hilbertová

Tento článek najdete také na http://www.munimedia.cz/kurz/stisk/