S mloky válčí v Divadle Jiřího Myrona

Čapkův román Válka s mloky se letos poprvé dočkal divadelního zpracování. Herci ostravského Divadla Jiřího Myrona se opravdu brilantně vypořádali s jedním z prvních českých sci-fi námětů.

Armády mloků, celosvětová válečná krize a konec lidstva určitě nejsou snadno zpracovatelné divadelní výstupy. Ovšem při troše snahy a hlavně dobré dramatizaci se i takovéto na první pohled megalomanské scény vlezou na průměrně veliké jeviště a přitom neztratí nic ze své závažnosti. Hercům z Divadla Jiřího Myrona se to podařilo.

Odhrne se opona a na scéně se odehrává čilý ruch v televizním studiu. Klapka! A začíná rozhovor se starým vrátným, jenž se obviňuje z toho, že vše zavinil. Studio televizního zpravodajství nás nenuceně provádí celým příběhem. Zprávy o objevení mloků, zprávy o jejich nečekané inteligenci, rozhovory s odborníky biology a později i seismology, reportáže z míst, kde mloci začínají dělat problémy a nakonec proslov hlavního mloka, který varuje lidi před jejich koncem. Jako Čapek celou druhou část své knihy věnoval fiktivním novinovým ústřižkům, tak polovina představení se skládá z televizních vstupů.

A další silné scény? Přátelství mezi mluvícím mlokem v pražské ZOO a místním ošetřovatelem. Je udivující, když má člověk skoro slzy na krajíčku nad dospělým chlapem navlečeným ve směšném mločím oblečku. Herec Robert Urban se v této roli opravdu vyznamenal. Dokázal zobrazit bídu zotročovaných mloků až příliš reálně, když se jako exemplář ZOO učí mluvit z novin a rozhovorů návštěvníků.

Samozřejmě nechybí ani humorné prvky, i když jich není zrovna mnoho. Nejvtipnější jsou narážky na současnou politickou situaci. Vladimír Polák, který se v divadle proslavil především rolí Adolfa Hitlera ve hře Mein Kampf, opravdu bravurně vtáhne mezi mloky téma Lisabonská smlouva ano či ne.

A megalomanské obrazy na závěr? Není nic působivějšího ani snazšího, než je zobrazit v obyčejné šachové partii mezi televizním moderátorem, který byl celou dobu pouze převlečený mlok, a jedním ze zatím přeživších lidí. Lidé jsou bílí, mloci černí. Jednotlivé tahy figurkami představují tahy válečné – otrávení vody, odstřelování břehů, potápění lodí. Mat…

Kateřina Smolová