Brno – Pravý burčák z jižní Moravy. Zaručeně čerstvý burčák. Burčáková sezóna vrcholí a podobné poutače lákají zájemce do pouličních stánků, stejně jako do vyhlášených vinoték. Zájemce tak stojí před otázkou kam zajít, aby jej dostal v odpovídající kvalitě.
Jeden z mnoha stánku v centru BrnaFoto: Radka Stavova
Burčák je prvním výrobkem, který vinaři milovníkům vína nabízí jen pár dní po sklizni vinné révy. Hroznová šťáva kvasí tři až pět dní v závislosti na teplotě ve sklepě a ve chvíli, kdy je přeměna cukru na alkohol nejintenzivnější, vzniká burčák. V České republice se tento nápoj těší velké oblibě, nelze se tedy divit tomu, že kromě vinoték jej lze koupit i ve stáncích na ulicích nebo u silnic. Koupit kvalitní burčák může být pěkně tvrdý oříšek.
Nákup u známých vinařů upřednostňuje devatenáctiletá studentka angličtiny Jana Mynaříková. „V kamenném obchodě dobrého vinaře mám jistotu, že nedostanu třeba jablečný mošt,“ tvrdí. Špatnou zkušenost s nákupem u bezejmenného stánku sice nemá, přesto věří historkám kamarádů a známých o leckdy příšerné kvalitě zde prodávaného burčáku.
S podobnými předsudky lidí bojuje prodejkyně burčáku Zdena Kašiarová denně. Burčák na rohu ulic Česká a Joštova prodává od začátku září a za tu dobu se nesetkala s jedinou výtkou. „Lidé se sem často vrací, protože ví, že u nás dostanou burčák ve výborné kvalitě,“ konstatuje. Mnohdy si jí lidé postěžují na špatný burčák, který ochutnali jinde. Často ve vinotéce nebo vinárně.
Přesto sommeliér Lukáš Oremba nákup na stánku příliš nedoporučuje. Venkovní skladování v teple podporuje kvašení burčáku, a ten rychleji ztrácí na kvalitě. „Na stánku bych si koupil burčák jedině dopoledne, kdy je ještě úplně čerstvý. A odpoledne v případě, že ho dovezli jen před několika málo hodinami,“ dodává. Výhodou kamenných obchodů je, že burčák je uchováván v chladu a kvašení se zpomalí. „Vždy je lepší mít vytipovaného vinaře nebo firmu, kteří kvalitu burčáku garantují. Teprve potom je jedno, kde jej koupíte,“ upřesňuje Oremba.
Jak tedy poznat dobrý burčák? Nejdůležitější je barva. „Bílý burčák by měl mít barvu lehce do zelena. Pokud je spíše hnědá, znamená to, že do burčáku prodejce pravděpodobně něco přimíchal,“ upozorňuje sommeliér. Červený burčák má v ideálním případě krásnou rybízovou barvu, správná barva ale v jeho případě ještě nemusí nutně znamenat kvalitu. Nastupuje tedy druhý faktor – chuť. „Z dobrého burčáku by měl vždy být cítit i alkohol, nejenom cukry,“ dodává. Zároveň uznává, že nezkušený zákazník, který ještě neochutnal dobrý burčák, jen s obtížemi rozpozná kvalitu.
Výroba burčáku zvolna končí a tím spíš je potřeba pečlivě vybírat. „Bohužel se najdou stánkaři, kteří prodávají překvašený burčák smíchaný s jablečnou šťávou a ještě v listopadu vás přesvědčují o jeho špičkové kvalitě,“ varuje Oremba. Ale ani ten nejlepší burčák od nejlepšího vinaře, ať už ze stánku nebo z vinotéky, nelze označit slovem pravý. „Pravý burčák totiž žije maximálně hodinu a šanci ochutnat jej má jen malý okruh lidí,“ říká sommeliér Lukáš Oremba. Při skladování ve vhodných podmínkách je možné udržet vysokou kvalitu burčáku, který se mu pak velice podobá.
Při pití burčáku platí podobná pravidla jako při pití vína. Nejprve si prohlédnout barvu, potom přivonět a pak už jen náležitě vychutnávat. Na rozdíl od vína se s burčákem neťuká.
Radka Šťávová
článek byl posunut po dohodě s redakcí
