Rozdíl mezi pivním a parlamentním debatováním

Umění vyjadřovat se by mělo patřit k jedné z dovedností absolventů vysoké školy. Studenti ale často nemají příležitost své komunikační schopnosti zlepšovat. Jednou z možností je právě debatování.

Brno - Studenti Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně si mohou zapsat kurz, který se věnuje debatování, a také mohou navštěvovat debatní spolek, který se na fakultě schází každé pondělí v osmnáct hodin v učebně U42. Debatování ale není jen obyčejným hospodským plkáním. Účastníci se nepřekřikují, neutočí na sebe a neskáčou si do řeči. Je to regulérní sport, který má vždy své vítěze, své poražené, rozhodčí a samozřejmě i pravidla.

Co je cílem debatování, napovídá citát britského historika Arnolda Josepha Toynbeeho na oficiálních stránkách Asociace debatních klubů České republiky: „Smyslem debatování je učit se, ne vítězit. Či spíše učení se je jediným vítězstvím, které má smysl.” I zde tedy platí, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, potažmo něco se naučit. To je právě jeden z důvodů

, proč se studenti do debatních kurzů hlásí. „Od debatování jsem očekával nejen kredity, ale trochu zábavného zpestření řečnických schopnosti. A mé očekávání se splnilo, zlepšil jsem si svůj mluvený projev a začal jsem více přemýšlet nad racionální argumentací,“ popisuje své zkušenosti absolvent kurzu Roman Hanák.

Pravidla debatování jsou striktně daná a mají tradici v britském parlamentu. Základem jsou čtyři dvoučlenné týmy, dva vládní a dva opoziční. Jakou stranu bude který tým zastávat, je losováno hned na začátku. Po zadání teze mají skupiny patnáct minut na přípravu svých argumentů. Po uplynutí této doby se naplno rozbíhá samotná debata, kdy vystupuje pokaždé jeden řečník z jednoho týmu. Schéma pak vypadá následovně: první řečník první vlády, první řečník první opozice, druhý řečník první vlády, druhý řečník první opozice a stejné je i střídání u druhého vládního a druhého opozičního týmu. Každý řečník má na svůj přednes šest až osm minut. Délku vždy upřesní rozhodčí debaty.

Pro lepší představu můžeme uvést konkrétní příklad. Byla stanovena teze, že tato vláda by podpořila zákon o zákazu kouření ve veřejných prostorách. Jako první vystupuje první řečník první vlády - takzvaný premiér. Seznámí posluchače s daným problém a odůvodní, proč by jeho vláda takový zákon chtěla navrhnout. Musí uvést několik pádně vysvětlených argumentů a nesmí zapomenout na výhody, které výše zmíněné opatření přinese. Pak je dán prostor opozici. Její první řečník odmítá vládní postoj, popírá údajný společenský problém, vyvrací předešlé argumenty těmi svými a navrhuje jiné řešení. V podobném duchu se vede celý proces. Řečníci se střídají a navzájem na sebe reagují. Přesto by se ale debata měla vyvíjet. Obzvlášť druhé vládní a opoziční týmy by měly debatu obohatit a posunout rozměr problému někam dál. V průběhu řečníkova výstupu mohou členové ostatních týmů pokládat takzvané faktické poznámky. Mohou sloužit k upřesnění problému, ale leckteré mohou přednášejícího i vykolejit. V první a poslední minutě přednesu je řečník nedotknutelný a přijímání ani dávání faktických poznámek není dovoleno.

Pro debatéry je nezbytně nutné všechna tato pravidla dodržovat. Po každé debatě totiž rozhodčí hodnotí všechny výše uvedené aspekty a podle nich rozhodují o vítězi. Někdy je těžké obhajovat názory, se kterými se řečníci neztotožňují. Tehdy se ale odhalí ti nejlepší. O podivných tezích ví své i vedoucí debatního kurzu Monika Hlávková a Martin Dubéci. Na turnaji v Mikuláši měli stanovené téma: „Tato vláda by jezdila na kole“. Teď si sami zkuste vymyslet pádné a důvodné argumenty pro i proti. 

Martina Götzová

Ukázka z Akademického mistrovství České a Slovenské republiky 2006 - první řečník první vlády. Téma: Tato vláda preferuje technické vzdělání.