Rok života v Brazílii: Amazonský prales, exotika a karneval.

Exotické ovoce, krásná příroda, Carneval. Václav Mečíř se rozhodl na rok vycestovat do Brazílie, kde nejen studoval, ale také se naučil plynně portugalsky, procestoval kus země a našel si přátele na celý život.

Pro Václava bylo nejtěžší překonat stesk a únavu. „V prvních týdnech jsem byl nadšený, všechno bylo nové a super. Později na mě však začalo dopadat to, že se mi stýská po rodině a kamarádech, že tam nikomu nerozumím a že si neumím představit, co tam ještě deset měsíců budu dělat. Byl jsem unavený z neustálého přemýšlení, snažení se vnímat co kdo říká. Pak se to ale zlepšilo,“ svěřuje se cestovatel.

Z dvacetiletého studenta srší optimismus a pohoda. Pokaždé ho vidíte s úsměvem na rtech. Tento přístup k životu mu byl u Brazilců sympatický. „Lidé tam jsou otevření, přátelští, usměvaví a pohodoví. Hrozně rádi se s vámi baví.“ Ale právě s dorozuměním měl Václav ze začátku trochu problémy. Valná většina Brazilců se totiž neumí anglicky ani představit, natož si s někým popovídat. Z celé mé třídy se našel jediný student, kterého angličtina bavila, a byl schopen v tomto jazyce komunikovat. Jinak se anglicky dá domluvit pouze na úřadech, v bankách, v hotelech, nebo v turistických oblastech. A i to bývá kolikrát problém.

Největším překvapením byl fakt, že Brazílie není tak rozvojová země, jak se o ní v Evropě vykládá. „Myslel jsem, že pitná voda bude dostupná jen v obchodě, o wifi jsem ani nepřemýšlel.“ Brazílie je moderní země, která má velkou propast mezi bohatou a chudou vrstvou. Kriminalita je sice vyšší než v Evropě, rozhodně to ale není takové, jak si většina lidí myslí.

Pro Václava byla největším lákadlem exotická příroda. A právě cestování po Amazonském pralese hodnotí jako jeden z nejlepších zážitků. „Týden jsme pluli na dřevěných lodích, bez kontaktu s moderní civilizací. Spali jsme v houpacích sítích, koupali se v řece a v noci jezdili hledat krokodýly.“  Při tomto dobrodružství si zahrál fotbal s domorodci, zatancoval s indiány, koupal se v řece plné piraní a hladil sladkovodní delfíny. „Bylo to něco nepředstavitelného a jsem neskutečně rád, že jsem tam byl,“ dodává s úsměvem na rtech.

Ohledně odpovědi na otázku, zda by se chtěl ještě někdy vrátit má jasno. Brazílie je pro něj srdcová záležitost. Na rok strávený v této exotické zemi rád vzpomíná a s lidmi je v kontaktu stále. „Je to pro mě důležité, udržuji si tím vzpomínky a schopnost komunikovat portugalsky.“

Autor: Michaela Černá