Rocková kapela Apatheia: Máme nejvyšší cíle

Zkoušejí v neskutečně malé místnosti, ale dosah mají velký. Objíždějí kluby po celé republice. Chystají novou desku, videoklip i turné. „Chceme, aby o nás vědělo co nejvíce lidí,“ vysvětlují členové kapely.

Apatheia na jednom ze svých koncertu. Archiv Apatheia

„Máme to tam fakt malé,“ varují před svou zkušebnou muzikanti z Havířova. „A taky hrajeme hodně nahlas,“ dodávají. Nevadí. Místnost disponuje velkou bicí sestavou, malým oknem, několika zesilovači a nekonečným počtem kabelů. Zdálo by se, že jedinou věcí navíc je židle. Není. Tu používá kytarista, když zrovna potřebuje violoncello.

Krystian Danel bere do ruky svou elektrickou kytaru, Michał Feber také. Navíc si chystá mikrofon. Krystian Szynder ladí svou baskytaru a za bicí usedá Sebastian Bałon. Hudební zkouška může začít. Kapela v této sestavě funguje asi dva a půl roku. Kluci se ale znali a občas spolu hrávali už na základní škole. „Jednou jsme přišli na nápad, že bychom mohli založit kapelu. Náhodou jsme se sešli a zjistili, že máme všichni tři stejnou myšlenku ve stejnou dobu. Druhý kytarista se k nám přidal potom,“ vysvětluje Michał Feber.

Název Apatheia vymyslel baskytarista. „Vzniknul poměrně dávno. Má to být stav oproštění se od přehnaných citů a dávání najevo svého vnitřního stavu. V pubertě jsme se s tím ztotožňovali a teď už to k nám přirostlo,“ usmívá se Krystian Szynder.

Do mikrofonu zpívá Michał Feber anglicky. „Od začátku jsme si nepřipouštěli, že bychom zpívali jinak. Chceme se s hudbou dostat co nejdál, nefungovat jen v rámci Česka,“ vysvětluje autor textů Krystian Szynder. „V češtině bych se necítil dobře,“ přidává se zpěvák. „Angličtina mi připadá na zpěv přirozenější. Je málo kapel, které mají dobře znějící české texty. Je složité najít ta správná slova, aby čeština dobře vyzněla,“ dodává Feber, který píše hudbu a také texty. „Navíc nejsme úplně Češi, ale ani Poláci,“ vysvětlují kluci, kteří mají bez výjimky polská jména. „Ještě bychom mohli zpívat po naszymu,“ odvolávají se se smíchem na místní nářečí. „To už by byl ale spíš folklor. Rocková hudba se má prostě zpívat anglicky,“ shodují se všichni.

Místností zní tóny violoncella. Krystian Danel prozatím odložil svou kytaru. Zkouška pokračuje. Písně jsou vypilované, kluci je hrají bez jediného zastavení. Není divu. V současné době totiž natáčejí svou druhou desku. „První album mělo celkem úspěch, ale nebylo podpořeno propagací, a tak se ztratilo. Před týdnem jsme nahráli bicí na novou desku, o prázdninách ji chceme dokončit a na podzim oficiálně vydat,“ vysvětluje Krystian Szynder. Muzikanti chtějí, aby deska měla co největší dosah. Na říjen chystají společné turné s kapelou The Roads. Plánují singl, který by chtěli dostat do rádií, i videoklip, který by měly vysílat televize. O propagaci v různých periodikách se má postarat vydavatelství.

„Pracujeme na tom, aby se o nás lidé dozvěděli. Snažíme se hrát, kde to jde, v rámci České republiky jsme toho projeli už hodně. Chceme, aby se deska dostala k co největšímu počtu lidí. Aby alespoň všichni, co se zajímají o českou klubovou scénu, věděli, co je Apatheia,“ zamýšlí se Szynder. Momentálně se snaží dávat si menší cíle a po jejich dosažení se postupně propracovat k těm vyšším. „Ale jinak máme jen ty nejvyšší cíle,“ smějí se všichni. Na otázku, zda jsou kamarádi i v normálním životě, se smějí ještě víc. „My právě ani jiné kamarády nemáme,“ vysvětlují. „Veškerý čas trávíme plánováním okolo kapely, je to pro nás hodně důležité. Prožíváme skvělý čas a chceme tohle všechno zúročit. Aby tu radost, kterou z toho máme, měli i jiní lidé,“ uzavírá Krystian Szynder.

Jana Foberová