Respekt k našim klientům je důležitý, říká pracovník protidrogového centra

Petr Blažek pracuje v kontaktním centru pro drogově závislé. Životní styl svých klientů neschvaluje, ale ani ho neodsuzuje. Důležité je podle něj vytvořit si s nimi vztah založený na důvěře.

Brno – Heslem Společnosti Podané ruce je „na cestě ke svobodě“. Pracovník brněnského kontaktního centra pro drogově závislé Petr Blažek je jedním z lidí, kteří stojí na samém počátku této cesty.

Jak byste popsal Podané ruce?

Je to obecně prospěšná společnost, která vznikla, aby pomohla lidem bojujícím se závislostmi. Věnujeme se závislostem na nelegálních drogách, gamblingu či uživatelům alkoholu. Postupně se náš záběr ještě rozšířil a provozujeme také nízkoprahová zařízení pro děti a mládež či vzdělávací centrum.

Můžete blíže představit jednotlivé programy Podaných rukou?

V Brně kromě kontaktního centra provozujeme také terénní programy nebo terapeutické centrum pro lidi, pro které je vhodnější ambulantní léčba než péče v pobytovém zařízení. Dále je tu služba primární prevence, ti se věnují dětem a mládeži, působí na školách a mají poradnu pro rodiče. Také pracujeme se závislými lidmi, kteří jsou ve vězení a nebo z něj nedávno odešli.

Pomáháte také lidem, kteří bojují se závislostí, vrátit se do normálního života?

Ano, v Brně máme centrum, které nabízí zázemí pro lidi, kteří zrovna vyšli z léčebny. Lidé, kteří se po ukončení léčby vrací zpátky na ulici, mohou být více ohroženi tím, že se znovu vrátí k drogám. Pomáháme jim postupně se začlenit, nabízíme jim takový polštář, který jim ulehčí návrat zpátky do běžného života.

Také poskytujeme možnost pracovní terapie pro ty, kteří se snaží dostat ze závislosti a nemají možnost si vydělat peníze. Ti vyrábí v dřevařských dílnách náboženské ikony.

Pracujete v kontaktním centru. Co se děje tam?

Je to taková nízkoprahová možnost, jak se k Podaným rukám dostat, určená pro uživatele nelegálních drog. Ti k nám přicházejí, mluví s námi a my se snažíme přijít na to, jak jim nejlépe pomoci a jaké služby dále doporučit. Naším hlavním úkolem je co nejvíce snížit jak riziko, kterému se klient vystavuje, tak i omezit škody, které by on mohl způsobit svému okolí a společnosti.

Jaké služby u vás konkrétně nabízíte?

Například vyměňujeme použitý injekční materiál za čistý, abychom omezili zdravotní rizika, která plynou z opakovaného užívání jehel. Zároveň tím klienty motivujeme k tomu, aby stříkačky nikde neodhazovali, ale nosili nám je zpátky. Nabízíme i možnost drobného ošetření.

Příchozí u nás také mohou použít sprchu, případně internet a telefon. Velkou část našich klientů tvoří lidi z ulice, kteří podobné možnosti nemají normálně k dispozici.

Provádíte i terapeutickou činnost?

U nás v kontaktním centru spíše poradenskou, tam nemáme přímo ambice léčby. V kontaktní místnosti se většinou snažíme klienty motivovat ke změně. Tento proces však nemá pevně danou strukturu. Člověk tam může přijít, aniž by chtěl něco konkrétního, může s námi jen chvíli posedět.

Naším úkolem je s ním navázat vztah. Jsme pro naše klienty většinou na pomezí mezi nimi a různými sociálními institucemi, takže u nich chceme vyvolat důvěru v nás a tedy i ve společnost. My samozřejmě jejich životní styl neschvalujeme, ale to neznamená, že je odsuzujeme. Důležitým aspektem naší práce je respekt k jejich svobodné vůli.

Kolik lidí do kontaktního centra chodí?

Mezi desátou a čtvrtou hodinou máme otevřeno pro neobjednané klienty. Těch za den přijde průměrně kolem čtyřiceti. Možná to nevypadá, jako moc, ale je to hodně práce. Minimálně dvacet z nich využívá čas v kontaktní místnosti a zůstanou hodinu, což je takový náš časový limit pro jednu návštěvu. A pak jsou tu ti další, kteří přišli na výměnu nebo na ošetření. Nejvíce lidí nám pak chodí k zimě, kdy přichází lidé z ulice, kteří to mají nejsložitější.

Udržujete kontakty s lidmi, kteří z vašeho centra odešli na další léčbu, případně svou závislost překonali?

Takoví lidé určitě jsou, ale málokdy s námi zůstávají v kontaktu. Myslím, že pro ně kontaktní centrum není dobrá vzpomínka. Mají ho spojené s dobou, k níž se nechtějí vracet, když se jim povede obrátit svůj život jiným směrem.

Nedávno za námi přišel bývalý klient, který měl relaps (po vyléčení závislosti znovu užil drogu – pozn. red.). Bylo na něm vidět, že se mu u nás nelíbí. Připadal si u nás zle, protože po tom všem, co dokázal, je to pro něj velký krok zpátky. Domluvili jsme se s kolegy z poradenského centra s trochu vyšším prahem, že ho vezmou k sobě. Prý se mu tam podařilo úspěšně na léčbu navázat.

Od koho získáváte peníze na chod kontaktního centra?

Stát nám přiděluje dotace skrze ministerstva, Radu vlády pro koordinaci drogové politiky a přes krajskou a městskou správu. To jsou organizace, které mají zájem na tom, aby se drogová problematika nějak řešila, takže v podstatě pracujeme na jejich zakázku. Není to klasický byznys model, ale zjednodušeně řečeno to stojí na tom principu.

Mohou na vaši činnost přispět i obyčejní lidé?

Samozřejmě přijímáme dary, ale protidrogové služby v tomto ohledu nejsou moc atraktivní. Každopádně asi před rokem se objevil jeden pán se synem, kteří se přes nějaké přátele dozvěděli o člověku, jemuž jsme pomohli. Darovali nám tehdy několik desítek tisíc korun na služby, které se zabývají léčbou. To bylo hodně sympatické.

Co vás přimělo se věnovat oboru protidrogových služeb?

Někteří lidé se k této práci třeba dostanou proto, že je problematika drog určitým způsobem fascinuje nebo k ní mají nějaký osobní vztah. To jsem já nikdy neměl, vždy jsem si od ní dokázal udržet takový vnitřní, profesní odstup. Ve své práci se snažím vidět hlavně pozitiva. Vím, že se určitým způsobem podílím na zlepšování životů ostatních lidí, že je dělám šťastnějšími, a to mi dává motivaci.

Petr Blažek vystudoval sociální pedagogiku na Pedagogické fakultě v Brně. Ve Společnosti Podané ruce pracoval dříve jako dobrovolník v terénních programech, v minulosti působil také v Diecézní charitě Brno. V Kontaktním centru Vídeňská je zaměstnán čtyři roky.

Autor: Tadeáš Burger