Reprezentační krize? Spíše dlouhodobý normál

V poslední době se ze všech stran ozývají názory laické i odborné veřejnosti, které považují výkony hokejové a fotbalové reprezentace za neuspokojivé. Nebo se hovoří o krizi. Je tomu opravdu tak?

Ales Cerny.Foto: Aneta Bednarova

Ať už se jedná o diskutéry pod sportovními články na internetu, oslovené odborníky či internacionály anebo o víceméně náhodně složenou skupinu diskutující mezi pivem a televizní obrazovkou v hospodě, závěry bývají vždy podobné. Český reprezentační sport je prý v krizi a nejlépe to je vidět na neúspěších hokejistů a fotbalistů během posledních významných reprezentačních akcí. Nejedná se ale spíše o normální stav?

Česká sportovní veřejnost je nejspíš přemlsaná nadstandardními úspěchy obou reprezentací v období přibližně mezi lety 1996 a 2006. Fotbalisté potvrzovali zisky medailí z mistrovství Evropy vydařenými kvalifikacemi a hokejisté sbírali jeden vzácný kov za druhým. Časem ale nadešlo to, co dlouho viselo ve vzduchu: generační výměna. Tak se eufemicky nazývá fáze, kdy se po předchozích výrazných úspěších reprezentační výsledky zdánlivě propadají, reálně se však spíše vracejí tam, kam objektivně patří. Toto střízlivění, úspěchy opilého, fanouška trvá už téměř tři roky. Přesto si to většina nepřipouští a návrat do normálu považuje za krizi.

U hokejistů byl ústup ze slávy často neprávem svalován na osobu reprezentačního kouče Hadamczika. Na neúspěchy mládežnických výběrů, které by měly poskytovat základ k úspěšnému navázání na „zlaté hochy z Nagana“, se poněkud zapomínalo.  Často byl kouči z Kravař vyčítán nedostatečný respekt, který se, mimo jiné, projevoval podivnými omluvenkami před mistrovstvím světa.  Nyní je u kormidla uznávaný Růžička a omluvenek je také dost. Místo aby byly zpochybňovány, spíše se mlčí.

Úpadek fotbalistů po herním vrcholu na portugalském mistrovství v roce 2004 byl připisován ztrátě trenérského kouzla Karla Brücknera, respektive v poslední době neschopnosti jeho nástupce Rady. To, že se (hlavně při zranění Rosického) úplně rozpadla klíčová, záložní řada, bylo spíše opomíjeno.  A tak se raději hovoří o krizi a úpadku, bossové si myjí ruce vyhazovy zbylých kvalitních hráčů a vyhlíží se spasitel. Když ale trpí hráčská základna, nespasí reprezentaci ani Karel Jarolím, ani Avram Grant. A nespasil by ji nejspíš ani Sir Alex Ferguson.

Do budoucna by se mělo hledět na základě výsledků mládeže, a ty slibují ve fotbale minimálně několikaletou mezeru a v hokeji rovnou nástup hubených let. I když místo výrazu hubených bychom si měli spíše zvykat na slovo průměrných. Průměrných, ve smyslu normálních.

Aleš Černý