Reportáž: Vodní skauti mají fazónu, závodem zahájili sezónu

Z loděnice vybíhá ani ne desetiletá holčička v oranžové vestě a hledá svoji posádku. Po vysunovacích schůdkách slézá dolů k řece a vrhá se směle na pramici. Dospělí kormidelníci rozdávají závodníkům poslední pokyny. Na povel všechny děti zabírají, aby se vyrovnaly s ostatními loděmi, a čekají na pomyslný výstřel z pistole. „Start!“

Před třebíčskou loděnicí vodních skautů se postupně shlukují děti, vedoucí, fotografové i starší mořští vlci. Kvůli švitoření pobíhajících dětí a hukotu nedalekého jezu musejí vedoucí oddílů pořádně zařvat, aby si sehnali své členy. „Tak děcka, Turboludry, pojďte sem, půjdeme si pro pádla a pro vesty!“ hlásá kormidelnice skautské posádky Šárka Janíková. Začíná Lorenzova stuha, první jarní závod, který zahajuje novou vodáckou sezónu.

Nejdříve startují nejmladší členové do šesti let. Mezi skauty se jim říká různě, pidilidi nebo třeba vodníčci. Vedoucí je oblékají do pidivestiček a hledají pro ně vhodná pidipádla. „Viki, to máš moc velké, počkej, najdeme nějaké menší,“ snaží se vyřešit problém s nedostatkem malých pádel větší skautka Lucka Procházková. Druhou rukou přitom utahuje vestu jiné holčičce. Obstarat pět malých dětí není žádná legrace, ale kormidelníci už jsou zkušení a všechny potřebné úkony už mají  natrénované. Konečně se mohou nalodit a odstartovat.

„A na prvním místě, čili s čokoládou, se umístily… ano, vlčata z pátého oddílu! Pojďte si pro diplom a sladkou odměnu!“ gratuluje druhým nejmladším vítězům pořadatel závodu Ivan Touška neboli Čůzl. Zatímco Čůzl vyhlašuje výsledky kategorie pidilidí a druhých nejmenších, vlčat a žabiček, zdálky je slyšet hlasité povzbuzování. „Jedem, jedem! Už jste skoro v cíli! Hurá!“ Rodiče a nejstarší členové oddílů pořvávají na právě dojíždějící skautské posádky.

Dvanácti až patnáctiletí kluci a holky mají více síly a zabírají, co jim síly stačí. Od žlutých pádel odletují kapky vody a stříkají závodníkům do obličeje. Po čele jim stéká pot. Pramice chvílemi vypadá, jako by po vodě letěla. „Á hop, stejně! To dáme!“ hecují své posádky kormidelníci. Soutěží pouze dvě posádky, jedna holčičí a druhá klučičí. Chlapci mají sice náskok, ale holky se nenechávají zahanbit a dřou o sto šest. Teď už se ke břehu hrnou i nejmladší členové, s pusou od čokolády, a povzbuzují své starší kamarády. Dívky nejsou tak dobře sladěné, mají mezi sebou dvě nové členky, a tak nakonec s poměrně velkým náskokem vyhrávají kluci. „No co, loni jsme vyhrály my, tak si to aspoň prohodíme,“ smějí se v cíli skautky.

I když mezi sebou posádky na vodě soupeří, na břehu pak hrají společně  různé hry a povídají si. Skauti i vedoucí jsou ve svém živlu. Jak jinak, než na vodě, by mohli trávit sobotní slunečné odpoledne. Třešničkou na dortu je závod dospělých. Namakaní borci naskakují do lodí a na povel začínají pádlovat jako o život. Obě pramice prudce čeří vodu a než se pozorovatelé ze břehu nadáli, lodě zmizely za zatáčkou řeky. „Tak, co, dají to letos pod osm minut?“ ptá se Šárka Lucky. Ta se na ni nedůvěřivě podívá a pak se obě hlasitě rozesmějí. „Hele, už jedou!“ Dospělácké posádky se nebezpečně rychle přibližují k cílové pásce. Časomíra ukazuje bez deseti sekund osm minut. Pánové se snaží přidat, bude to dost těsné. Dav řinčí nadšením, první posádka projíždí cílovou páskou. Startér stopuje čas a vyhlašuje: „Osm nula pět!“

Téměř všichni závodníci vylezli z lodi trochu mokří, trochu ofouknutí a trochu od bahna. To už ale k tradiční Lorenzově stuze a zahajování sezóny patří.

V úterý 24. dubna čeká všechny skauty další významný den. Český skauting totiž oslaví stoleté výročí své existence. Na oslavu vyrazí příznivci v krojích, nebo jen s šátkem na krku, do školy, práce a ulic, aby na mnoha místech po celé republice společně oslavili kulaté skautské narozeniny.

Více fotek zde.

Zuzana Klusáčková