Reportáž: S Karlem na Karlově

Litomyšlskou restauraci Karlov v sobotu odpoledne navštívil český politik Karel Schwarzenberg. S příslušníky všech generací si popovídal o věcech politických i osobních.

V místnosti vládne ruch. Asi patnáct lidí se mačká u zdi s velkými okny, dalších deset u vchodu. Do litomyšlské restaurace Karlov dnes dorazily rodiny s malými dětmi, vysokoškoláci i pěkná řádka důchodců.

„Už ho vidím,“ vydechnu téměř neslyšně, když v hloučku nedočkavců postávajících v mohutných dubových dveřích zahlédnu hlavu prošedivělého muže s knírem. Šum hovoru na zlomek sekundy utichne, ale rázem ho vystřídá hlasitý potlesk. Kníže v tradičním šedém obleku se jen rozpačitě usměje. „Děkuju vám za potlesk, ale já nikdy nevím, co mám na takové uvítání říct. Takže se bez něj klidně obejdu,“ prohodí žoviálně, když kolébavou chůzí dojde ke stolu uprostřed místnosti.

Tak tuhle ruku už si nikdy neumyju

Jen co ministr těžce usedne na židli polstrovanou modrou látkou, už je obklopen hloučkem lidí. „Pojď, půjdeme ho pozdravit taky,“ zavelí strůjce celého setkání. Je jím třiadvacetiletý vysokoškolák a člen litomyšlské TOP09 Vladimír Karásek, kterému snad úplně všichni říkají Carda. Vladimírův kamarád, vysoký hnědovlasý mladík, jen pokrčí rameny a vyklopí do sebe zbytek hořkého chmelového moku. Na naleštěném barovém pultu vzápětí přistane prázdný půllitr. S prázdnýma rukama pak oba sebejistě zamíří k ministrovu stolu. Na elegantních košilích se jim vyjímají volební odznáčky, které svorně hlásají: Karel for president!

„Tak tuhle ruku už si nikdy neumyju,“ usmívá se Carda blaženě o pět minut později a přitom upřeně hledí na svou pravou dlaň. „To je jeden z nejlepších zážitků,“ raduje se jako dítě. A já se musím smát. Dnes se tu zkrátka sešli lidé, kteří by Karlu Schwarzenbergovi bez váhání svěřili svou budoucnost.

Od teď budu namyšlený

Po několika minutách, které Schwarzenberg strávil především podáváním rukou svým podporovatelům a autogramiádou, se na Karlově rozpoutává živá debata. Dotazy nejrůznějšího druhu na ministra zahraničí létají ze všech stran.

„Jak to děláte, že máte ve vašem věku takový sex-appeal,“ ptá se zvědavě asi padesátiletá tmavovlasá žena a všichni v místnosti se řehtají na celé kolo. Kníže nad překvapivou otázkou jen nevěřícně kroutí hlavou a směje se: „To se spíš musíte zeptat těch, co si to myslí. Mě ne!“ Tmavovlasá dáma se však nenechá odradit a pokračuje: „Vaše Jasnosti, díky vám se totiž mé dceři rozjasnilo. O politiku se dřív vůbec nezajímala a bezmezně zbožňovala Brada Pitta. Teď zbožňuje Brada Pitta a vás!“ Restaurací prolétne další salva smíchu. „Od teď budu namyšlený,“ varuje všechny kníže. Ale nikdo z přítomných mu to nevěří.

„A co si myslíte o ženách ve vysoké politice?“ vyptává se manažerka místní firmy a lehce přitom škubne rukou, v níž drží sklenici s bílým vínem. Na zápěstí se jí zaleskne zlatý náramek. „Cože,“ nakloní se nedoslýchavý ministr k vedle sedícímu brýlatému muži, který má na starosti organizaci celého setkání. Ten mu do ucha přetlumočí otázku a kníže chápavě pokývá. „Já vám něco řeknu. Nejsou ani lepší, ani horší. Některé ženy jsou opravdu inteligentní, jiné jsou stejně pitomé jako ostatní politici,“ vysvětluje kníže a zaujatě líčí setkání s někdejší britskou premiérkou Margaret Thatcherovou. „To byla opravdu inteligentní a vtipná žena. S nikým jsem se nenasmál tak jako s ní,“ usmívá se při vzpomínce na Železnou lady.

„Co to je,“ vyhrkne najednou Schwarzenberg. Hledí vykuleně na bílý talíř s dvěma voňavými buclatými klobásami a párky, který před něj položil někdo z obsluhy. Na odpověď však dlouho nečeká a začne si uzeniny vychutnávat. Na otázky lidí klidně odpovídá s plnými ústy. Kníže je prostě lidový.

Snad to vyhrajeme my

Zatímco si vážený politik pochutnává, začíná všem docházet kyslík. V místnosti je dusno. Po asi půlhodinové debatě se vysoká staromódní okna už pořádně opotila. Příval čerstvého vzduchu, deroucího se z otevřených francouzských dveří, ale na všechny zapůsobí jako životabudič. Najednou se začínají řešit i závažnější témata.

„Myslíte si, že se v politice angažuje dostatek mladých lidí?“ ptá se štíhlý černovlasý mladík, který už je téměř přilepený k jednomu ze zadýchaných oken. Schwarzenberg jen poněkud sklesle zakroutí hlavou a vážným tónem mu odpoví: „V politice jsou v posledních dvaceti letech pořád ti samí lidé.“ Zároveň rukou nervózně zajede do kapsy saka a vytáhne z ní černý plastový sáček. Zatímco pokračuje ve vysvětlování toho, jak je důležité, aby se mladí lidé zajímali o politické dění, ovocným tabákem zkušeně láduje svou černou dýmku zdobenou masivním stříbrným kováním. Karel Schwarzenberg je dnes jediný, kdo smí v litomyšlské restauraci kouřit.

Vzduchem se line intenzivní vůně a nad stoly se rozplývají obláčky šedavého dýmu. Carda, který doposud poklidně stál a přihlížel, zlehka nasaje vůni tabáku a hlasitě pronese: „Pane Schwarzenbergu, jak vidíte výsledek parlamentních voleb v příštím roce?“ Někdejší kandidát na prezidenta bezradně pokrčí rameny. „Víte co, já nejsem prorok. V politice je i týden dlouhá doba. Nicméně je potřeba na tom výsledku pracovat už dnes,“ odpovídá diplomaticky. „Ale nějakou vizi přece mít musíte,“ nevzdává se Carda a dotírá. „První podle mě bude ČSSD. O druhé místo se poperou komouši, ODS a my. Snad to vyhrajeme my,“ vynáší rozsudek předseda strany TOP09. „Taky doufám,“ hlesne s nadějí v hlase Carda. Naděje v lepší zítřky přece nikdy neumírá.

Dvouhodinová diskuze utekla neuvěřitelně rychle. Charizmatický kníže se zvedá od stolu a zúčastnění opět bouřlivě tleskají. Tentokrát na rozloučenou. „Jsem rád, že jste si všichni můj proslov o potlesku vzali k srdci,“ vtipkuje Karel Schwarzenberg a přitom ještě několika lidem přátelsky podává ruku. V doprovodu straníků se pak majestátní postava kolébá ven z restaurace. Za sebou nechává jen vůni tabáku. A vřelou atmosféru plnou naděje v budoucnost českého národa.

Autor: Magdalena Nádvorníková

Více rozhovorů nebo dalších zajímavých článků od studentů žurnalistiky si můžete přečíst ZDE.