Legendární sluha Saturnin ožívá v autorské dramatizaci slavného románu Zdeňka Jirotky, který napsal v roce 1942. Dramatizace se v mladoboleslavském divadle ujali režisér Adam Doležal a dramaturgyně Lenka Smrčková.
Rodinná komedie plná humoru přenáší diváky do prvorepublikové atmosféry a ukazuje, jak to vypadá, když se sluha stane pánem svého zaměstnavatele.
Divadelní inscenaci Saturnina mohou v mladoboleslavském divadle zhlédnout diváci od minulého pátku. Hra se snaží co nejvíce přiblížit knižní předloze, ač některé momenty pojímají autoři po svém. Diváci se tak díky představení přenesou do noblesní prvorepublikové atmosféry, kterou je provádí vypravěč v podání Radima Madeji, dělící se o svůj příběh z mládí.
Herecké obsazení je velmi vydařené. Sluhu Saturnina ztvárňuje Petr Bucháček, který si roli viditelně užívá. Svým suchým humorem nejednou rozesměje celé publikum, jako Saturnin tasí jednen vtip za druhým. Radim Madeja se dokonce vrhne také do stepu a jeho výkon si vyslouží velký potlesk. Role mladého pána se zhostil Libor Stach a spolu s Madejou se na jevišti skvěle doplňují. Stach hraje nemotoru náchylného k úrazům tak přesvědčivě, až by se mu bál člověk cokoliv svěřit i v reálném životě. Má ale své kouzlo, a proto není divu, že si i po všech patáliích získává srdce slečny Barbory v podání Hany Marie Marouškové.
Skvělý výkon předvádí také Eva Reiterová jako teta Kateřina. Její neustálé pobíhání a přehrávání spolu s přívalem přísloví a pořekadel naprosto vystihuje knižní předlohu. Pokud ještě někoho z publika představení nerozesmálo, po příchodu Milouše, kterého hraje Milan Ligač, už se neubrání smíchu nikdo. Zato nepříliš výrazný herecký výkon předvádí Martin Hrubý jako Doktor Vlach. Role sice velký prostor nenabízí, i přesto je Hrubý až příliš nijaký.
Velkým plusem je živá kapela pod vedením Zdeňka Dočekala. Ne všichni členové kapely jsou ovšem herci, proto je jejich zapojování se do představení, i mimo hru na hudební nástroje, občas ke škodě. Pěvecké výkony nelze přirovnávat k profesionálním vystoupením z muzikálu. Některá vystoupení proto diváka šokují, při jiných je potřeba přimhouřit oči a zacpat uši.
Kulisy se po celou dobu inscenace nemění a manipuluje se pouze s židlemi a stolkem, což ovšem ničemu vůbec neškodí. Na začátku představení si divák představuje lodní palubu, na kterou se pán se svým sluhou přestěhovali, o chvíli později se ocitáme na tenisovém kurtu, nebo v domku dědečka. Fantazii diváka se tu meze nekladou.
Hlavním mottem inscenace je citát: "Lidi, na světě je krásně," který skvěle vystihuje to, co se snaží představení divákům předat. Odcházet přesně s tímto pocitem.
Divadelní inscenaci Saturnina nastudovali také v Národním divadle Brno, pražském divadle ABC, Žižkovském divadle Járy Cimrmana, v divadle A. Dvořáka v Příbrami a dalších.
Zuzana Šikalová
