Recenze: Když se blesk dotekne i diváka

Spisovatel, básník, novinář či překladatel. Nejen tím byl Rudolf Těsnohlídek, jehož život ztvárnili herci v brněnském divadle Reduta. Inscenace s názvem Mne blesk se dotekl měla premiéru na konci března.

Inscenace Mne blesk se dotekl vznikla jako součást činoherního cyklu brněnského Národního divadla s názvem Spílání Brnu. Hru režírovala Zoja Mikotová a hlavní postavu čáslavského rodáka Rudolfa Těsnohlídka bravurně ztvárnil Dušan Hřebíček. V roli vizuálně působí jako dokonalá kopie slavného básníka. Jeho přímý pohled do hlediště umocňuje odlesk kulatých brýlí, které jsou pro Těsnohlídka typické.

Představení mapuje Těsnohlídkův život od útlého dětství, které bylo plné strastí a deprese. Výběr osobnosti s tragickým životem zaručuje jedno – bude mít hloubku už samo o sobě, protože lidi tragédie jistým způsobem fascinuje. Těsnohlídkův otec se živil řemeslem, které spočívalo v likvidaci uhynulých zvířat. Rudolfovi tak děti přezdívaly syn čáslavského rasa. Čelil častým posměškům a stahoval se do svého nitra. Hřebíček v představení pracuje dokonale s mimikou, ve vteřině se z dospělého muže stane dítě, které kňourá a žaluje na své vrstevníky. Děj však netěží pouze z tragických událostí, scénář obsahuje i hlubší myšlenky. ,,Mami, proč lidé pláčou, na oči snad padá rosa?" ptá se Rudolf. ,,Ne, to jsou slzy," odpovídá matka. ,,Aha, takže takhle se odpařuje bolest…"

Ve hře i životě Těsnohlídka nastává další smutná událost. V Labi se utopil jeho kamarád, Rudolf tomu jen nečinně přihlížel. Do konce života ho tak provázel pocit viny. Na jeviště přijíždí modře nasvětlená rakev, celá scéna ztmavne a divadlo přihlíží, jak Rudolf upadá do deprese. Ta jej po čase začne nutit psát. Z počátku jeho tvorby se jedná hlavně o lyrické básně plné hloubky a citu. Do jednotlivých replik vstupuje vypravěč se zastřeným hlasem, který dodává, co nebylo řečeno. V tomto případě to není vůbec na škodu, ba naopak. Představení díky tomu neztrácí příběhovou linii.

Tragické události neberou konce. Na svatební cestě v Norsku se Těsnohlídkova první žena omylem zastřelí dámským revolverem, jeho druhá žena jej zase opustí kvůli jinému muži.

Snad alespoň trochu světlých chvil zažil Těsnohlídek v Lidových novinách, kde nastoupil jako soudničkář. Scéna ožívá, rakev se přetáčí vzhůru nohama a vzniká novinářský stůl. Herci tak pracují s minimem rekvizit. Hřebíček dokáže Rudolfa dokonale ztvárnit také v podobě novináře. S brašnou a vzpřímeným tělem působí jako rozený intelektuál. Vzpomíná na jeden soud s obyvateli Cejlu. ,,Soudní síň, ať se to snaží popřít sebevíc, působí jako divadlo," říká Rudolf. Monologovou scénu pak vystřídá živé soudní jednání, které se neobejde bez nadávek.

Právě v Lidových novinách vznikla nejznámější Těsnohlídkova postava Liška Bystrouška, která se původně jmenovala Bystronožka. Při korektuře však došlo k chybě. Herci poměrně zdárně předvedou úryvek z Janáčkovy opery, charismatickou a mazanou lišku ztvárnila Elena Trčková, která na sebe stahovala veškerou pozornost. Operní zpěv tak na minutku rozbil už poněkud zdlouhavé líčení života. 

Těžký osud utahaného novináře a neupokojeného básníka dostihl v závěru i Těsnohlídka. S tragickými životními zážitky se v redakci Lidovek zastřelil. Tma a ticho. Blesk se v ten moment dotekl nejen Těsnohlídka, ale vlastně i diváka. Na stole zůstává jen dopis na rozloučenou. Na jevišti se postupně objevují pouze Těsnohlídkovy nasvícené odkazy, mezi kterými dominuje vycpaná liška. Divák si tak v hlavě zrekapituluje, co viděl. Herecky kvalitně zpracovaný příběh osoby, pro kterou smutek nachystal na stříbrném podnose jen sám osud. Skvělý básník, novinář a spisovatel odešel. Je básníkovým rozhřešením snad jeho dílo?

Autor: Magdaléna Čevelová